Je až obdivuhodné, jak byli Crematory pracovití a cílevědomí. Chtěli uspět a šli za tím tvrdě. V květnu 1996 vyšla jejich čtvrtá, tentokrát eponymní deska. Uběhlo tedy pouhých devět měsíců od vydání „Illusions“! „Crematory“ trochu zklame přebalem, ten není tradičně malovaný, ale je opatřen nevzhledným obrazcem. Markus Jϋllich v jednom rozhovoru zmínil, že chystá desku v němčině, ale nebude se jednat o řadové album, jen takový bonus pro fanoušky. „Crematory“ je však braná jako řadová deska a obsahuje tři čtvrtě hodiny nové muziky.
Využít mateřštinu chtělo odvahu, v hudebním světě nebyla němčina zrovna nejoblíbenější jazyk. Skutečností však je, že Crematory byli vždy nejvíc úspěšní právě v německy hovořících zemích a tak to byl i docela logický tah, vždyť tento jazyk Crematory poměrně sluší. Navíc se posunuli i hudebně. Kdo měl rád v jejich hudbě death metaly, musel být zklamán. Kapela se definitivně vrhla vstříc gothic metalu.<
br>br>
První regulérní skladba (po intru "Utopia") „Das Licht In Dir“ představí právě tu zcela gotickou tvář kapely. Střední a poměrně klidné tempo nediktují bicí, ale klavír. Riffy se přizpůsobují a nepůsobí nikterak výrazně. Klávesový zvuk je zde prioritou. Crematory vyměkli, ale alespoň v případě této písně to není špatně. Střídání Felixova murmuru a čistého (i když nepříliš náročného) zpěvu kytaristy Lotteho (ten se postupně pěvecky u kapely prosazoval stále více) je velice dobré a atmosférická změna za polovinou skladby, kdy zní jen zkreslený hlas a „space“ klávesy, je velice působivá. Příjemná gothic rocková pecka, ideální na koncerty.
Spolu s „Flieg Mit Mir“ a „Is Es Wahr“ patří k nejlepším kouskům na desce a zejména druhá jmenovaná se stala hitem. Její hlavní zbraní je sofistikovaný přechod k ryze německému refrénu. Takhle prostě zní německé šlágry. Přitom je zazpívaný jako od party týpků, kteří právě opékají buřty u ohně. Po těcht třech kouscích však jde zábavnost alba do kopru.
Skladby zní jedna jak druhá a alespoň malým zpestřením je instrumentálka „Trugbilder“, v níž zazní i akustická kytara a celkově dopřeje posluchači příjemný zážitek. Pozitivní stránkou „Crematory“ jsou stále velice nápadité klávesy, ty však nezachraňují jistou bezkrevnost materiálu. Na „Illusionen“ je zajímavý právě jen název, který tak naplňuje pravidlo, že jméno desky dá název skladbě z dalšího alba, následuje pak už jen nudný klavírní dovětek „Sehnsucht“.
„Crematory“ je strašně hodná nahrávka bez zubů. Nekousne. Pryč je death metal, ale i gothic doom, který kapela předvedla na „Illusions“. Gotika sice ke Crematory patří, ale tady se nepovedlo složit dostatečně zajímavé skladby. Kromě prvních tří položek je eponymní album zcela zbytečnou nahrávkou, která prostě nemá šťávu. Deska však zaznamenala komerční úspěch, což přisuzuji právě němčině a převážně německy hovořící fanouškovské základně. Crematory mohli tedy být spokojeni, přesto se po této desce rozloučili s Massacre records a následně se upsali u Nuclear Blast.
V roce následujícím po vydání alba "Crematory" natočili při svém turné Crematory materiál, který se jim zdál natolik kvalitní, aby byl vydán. Založili pro ten účel své vlastní vydavatelství Crematory´s Records Company (CRC) a vydali svůj první „živák“ „Live... at the Out of the Dark Festivals“.
|
