Když něco vydá Bryan Adams, bývá z toho většinou událost. O to více překvapí, že jeho čtrnáctá studiovka „Shine A Light“ vychází vcelku potichu. Pryč jsou doby megahitových a ultrapopulárních desek „Reckless“, „Into The Fire“ a „Waking Up The Neighbours“, kdyř každá z nich byla doprovázena velkou mediální masírkou a Adams se chechtal z obálek časopisů napříč žánrovým spektrem a zacílení na určitou skupinu. Jeho slavné časy už přece jen trochu pominuly. V domovské Kanadě je sice stále brán za boha, ovšem už v sousedních Spojených státech je vydání jeho nových desek (dejme tomu od „On A Day Like Today“) bráno docela chladně a nahrávky se umisťují spíše v dolních pozicích Billboard Top 200.
Nedá se však říct, že by se v případě desek posledních dvaceti let jednalo o díla výrazně horší, než kterými byly výše zmíněné kolekce. Ovšem model, podle kterého Adams se svým nerozlučným parťákem Jimem Vallancem desky tvoří, se už trochu okoukal a posun v jeho tvorbě byl vždycky velmi malý. Adams sázel a v případě „Shine A Light“ opět sází na sílu svého chraplavého hlasu, ze kterého pořád tryská tolik charismatu jako před třiceti či čtyřiceti lety, a také na svůj um napsat skutečně dobrou skladbu. Takovou „Summer Of 69“ už nikdy nezopakuje, ale asi se to od něj už nečeká.
„Shine A Light“ tak znovu představuje jeho klasickou kolekci, která je tvořena přesně podle toho samého vzorce, jaký Adams představil na svém devětatřicet let starém debutu. Co na novince zaujme nejvíce, je Adamsův posun směrem ke svižnějšímu rocku, což je oproti minulým kolekcím „Get Up“ nebo „11“ rozhodně krok správným směrem. Adams na „Shine A Light“ zní uvolněněji než na předchozích albech. I když v úvodní titulní skladbě posadil svůj hlas trochu níž, což může navozovat dojem jakéhosi vyčerpání či únavy, při poslechu celého alba o něčem takovém nemůže být vůbec řeč.
Když totiž pomineme duet s Jennifer Lopez v reggae a world music načichlé „That`s How Strong Our Love Is“ a obligátní baladu „Talk To Me“ (zde ale nečekejte nic tak silného jako „Heaven“ nebo „(Everything I Do) I Do It For You“, jde spíše o skladbu nasáklou nostalgickou atmosférou), je celá deska roztančená a rozzářená v rytmu poctivého rock n`rollu, který je poučený Adamsovým profesionálním přístupem a léty zkušeností. Ovšem věci jako „All Or Nothing“ (rozhodně největší utajený hit alba), zmíněná titulní „Shine A Light“, trochu tanečnější kousek „The Last Night On Earth“ či hypnotická „I Could Get Used To This“, mají velkou sílu, dokonce až takovou, že by možná nezapadly ani na skvělé pětatřicet let staré „Reckless“. Třešničkou na dortu potom zůstává závěrečná „Whiskey In The Jar“. Tady ovšem zapomeňte na verzi, kterou v sedmdesátých letech předložili Thin Lizzy, zapomeňte i na tu dvacet starou, s níž přišla Metallica. Adamsova verze se mnohem věrněji drží originální irské lidovky, kde její opileckou atmosféru dokresluje i skřípající foukací harmonika.
Dá se říct, že „Shine A Light“ překvapila. Svou bezprostředností, svou energií a v neposlední řadě i silnými skladbami. Adams má (i když se to ne vždy mohlo zdát) pořád co říct a ještě umí dát dohromady opravdu dobré věci. S odstupem času se možná na novinku bude hledět jako na nejlepší album tohoto umělce v novém tisíciletí. Sílu na to tahle deska rozhodně má...
|
