Když si v následujících řádcích ke každému přirovnávání a připodobňování připojíte dodatek „skoro, či téměř jako“, ušetříme si všichni spoustu práce. Těch momentů, kdy by se tato korekce dala použít, totiž může přijít poměrně hodně a psát (a číst) to pokaždé by bylo docela otrava. Fakt je ten, že motivů, které evokují zástup melodických hard rockových kapel (od Bon Jovi počínaje, přes Guns ´n´Roses, okolo Skid Row až kamsi k L.A. Guns, doplňte klidně řadu dalších, ale právě proto, že zmiňuji ty nejvýraznější, jsou na místě ty zmíněné tišící prostředky) se objeví celá řada. Podstatná je však nálada téhle desky. Přes počáteční nedůvěru, vycházející nejen z kýčovitě nasládlého a až scestně nepřesvědčivého obalu (nejen zvenčí, ale i vevnitř), ale i z hodně průhledného refrénu úvodní titulní skladby, která při zpětném pohledu do té skládanky postupně také začne zapadat, na konci procházky se Spy & Row“ možná spokojeně uznáte, že s vámi jejich bezprostřední (občas snad až naivní) a lehce do minulosti zahleděná muzika docela slušně šije.
V kontextu s názvem desky je třeba zdůraznit, že zpívající baskytarista Sam a kytarista Tim Jägerovi jsou bratři a společně s bubeníkem Arianem Gerhardtem muzicírují již čtrnáct let. Na tomhle údaji by nebylo nic tak zázračného, kdyby se věk této trojice nepohyboval těsně nad hranicí dvaceti let. Ale datum narození je zcela zjevně nepodstatné číslo, kluci mají v žilách rockové osmdesátky tak důkladně, jako by je intenzivně prožili.
A když po trošku neprůbojném úvodu alba pustí do svého výrazu pořádnou dávku pubertální oprásklosti jako v „Every Day Counts“, chytnou za kdysi dlouhé vlasy svého baladového guru Jona a příjemně zahrají na city v mazlivé a šikovně vygradované „If You Say Love Me“, aby se bezprostředně vyhulákali v nadrzlé a až punkově jednoduché rockovce „Heartbreaker“, je jasné, že tady se nehraje na profesorské umění, ale na příjemně žhavé pocity, ze kterých (vzpomeňte na úvodní varování) sice nekouká žádná neukočírovatelná divočina, ale třeba by jedno přijít mohla.
Zavřete oči a vnímejte Spy & Row (alespoň co se samotného alba "Blood Brothers" týká) pouze ušima. Takhle jsou totiž nejen zábavní, ale i (s ohledem na tu slušnou porci rockové špinavosti) uvěřitelní a jejich iluze rockových osmdesátek plně ožívá..
|
