Všechno zlé muže být k něčemu dobré. Když byl zpěvák Christian Eriksson odejit z fantasy-power kapely Twilight Force, nebylo mu dvakrát, ehm, do zpěvu. Chtěl s muzikou nadobro seknout, pak se ale objevil kytarista Bill Hudson (Circle II Cricle, ex-U.D.O.) a spolu s bicmenem Patrickem Johanssonem (ex-Yngwie Malmsteen) Christiana přemluvili ke spolupráci na novém projektu Northtale. Díky tomu se powermetalový svět rozrostl o další nahrávku s Christianovým zpěvem, jehož hrdlo je pro daný žánr naprosto dokonalé.
Debutové dílo "Welcome To Paradise" (stylová klišé zde nalezla plnohodnotný prostor k životu) je svým způsobem splněným přáním všech zapálených rychlo-melodiků. Mrštná rytmika má zelenou, zpomalí se jenom proto, aby mohla po přechodu v poklidu projít školka dětsky rozzářených motivů. Pozitivní vibrace cloumají všemi písněmi, kytary neoklasicky trylkují, vzletnost dodávají syntetické orchestrace a Christianův projev je slaďoučký jako kukuč na jeho facebookových selfíčkách. Potud by bylo vše v pořádku, kdyby v závěsu nečíhalo jedno velikánské ALE...
Hudbě totiž chybí to, čemu fotbalisté říkají srdíčko a ostatní třeba uvěřitelnost, autenticita či osobitost. Všechno jakoby bylo odněkud občíhlé, okoukané, vypůjčené, navíc mnohdy bez snahy toto plagiátorství výrazněji maskovat. A tak se z paměťových buněk nejprve vyloupne slůvko Stratovarius, poté Freedom Call a Primal Fear, případně o něco méně vyčuhující (ale přesto patrné) stopy Iron Mask, Bon Jovi nebo dokonce The Beatles (linka v baladě "Way Of The Light"). Zkušenost muzikantů nedovoluje z předvedené hry učinit frašku, jen trochu zběhlý posluchač se ale obelstít nedá, a přestože deska skýtá několik velmi poslechových míst (za všechny jmenujme songy "Higher", "Follow Me", "Time To Rise", "Shape Your Reality" či "If Angels Are Real"), všeobecná kašírovanost, povrchní vřelost a hujerovská touha zalíbit se jsou natolik alarmujícími faktory, že významně zeslabují chuť na opakované poslechy této nahrávky.
|
