Co si představit pod pojmem Red Death Rock? Má to být styl, který hamburská parta Red Dead Roadkill detailněji opisuje jako míchanici hard rocku, alternativního rocku a štípavého pop rocku. Red Dead Kill jej zachytili na svém debutovém albu „Sweet Songs Of Anguish“, na kterém vyjma ústřední dvojice, tvořené zpěvačkou Radd a principálem, kytaristou, basákem, zpěvákem a autorem většiny skladeb Bobem, účinkovala také celá řada hostí v čele s Rolandem Grapowem.
A co že si tedy vlastně v reálu představit pod pojmem Red Death Rock? Inu, celkem průměrný, trochu studený a poměrně nezapamatovatelný rock, bez nějakých dominant, či silných nápadů, v němž prakticky žádná z důležitých položek (tedy energie, melodie, ani individuální výkony), nepřelezou výš, než do kategorie „příjemný“. Tahle kategorie se o vládu občas přetahuje s nezáživností a v podstatě nebýt občasného agresivního výpadu mužského vokálu coby nejvýraznější položky celého menu, převalilo by se album bez toho, aby zanechalo nějakou hlubší stopu. Jako by Red Dead Roadkill chtěli oslovit co nejširší spektrum posluchačstva (ona ta podrobnější autodefinice stylu leccos naznačuje), a proto znějí poměrně barevně, ale přitom se nechtěli nikoho dotknout, nikoho naštvat, nikoho si rozházet, takže vždycky sklouznou na bezpečné území. A přitom je díky „Good Night“ vidět, že právě tam, kde začnou trochu provokovat (a jedno, jestli jde o afektovaný projev Radd, o agresivně vyhrocený vokální příspěvek Roache Foxe, hopsavý refrén, či neposednou kytaru), mají potenciál za uši zatahat.
Radd už kapelu, která se v mezidobí rozrostla na pětici stálých členů, opustila. Ale vzhledem k tomu, že i ona patřila mezi ty příjemné elementy, nepředpokládám, že by tato změna mohla Red Dead Roadkill nějak výrazněji nakopnout. Pes bude totiž spíš zakopán v neosobitosti a tuctovosti samotných skladeb.
|
