Už několik let se mluví o stagnaci rockové a metalové scény a ta pokračovala. Opět se neobjevil žádný spasitel, který by dokázal navázat na práci někdejších velikánů, takže ty nejlepší desky zbyly opět na dávné hrdiny. Jistě, našlo se několik zajímavých nových jmen, ovšem žádný velký boom se nekonal. Navíc konec roku, kdy se čekalo, že bude nasycen předvánoční trh, byla situace snad ještě mizernější. Ale i tak vyšlo během loňska několik skutečně skvělých alb. Tady jsou...

Album roku:
1. Andy McCOY - 21st Century Rocks
…za to, že nenahrál dokonalou desku, ale naprosto upřímné dílo, se kterým dokázal vylézt z heroinového hrobu. Pokud byste se ptali, kde je pravá podstata rock n`rollu, jasnou odpověď dá tahle mladší verze Keitha Richardse.

2. BLACK STAR RIDERS - Another State Of Grace
…za to, že z ošklivého káčátka, které pokukuje po odkazu Thin Lizzy, vyrostla svébytná skvělá kapela, jež dokázala vystoupit ze stínu zmíněné legendy a navíc předložit svěží desku plnou stadionových hitů.

3. WHITESNAKE - Flesh & Blood
… za to, že si sice dávali na čas, ale tohle dílo se jim povedlo. I David Coverdale na něm oproti koncertům zní svěže a dává vzpomenout na to, proč byl kdy považován za jednoho z největších hardrockových pěvců všech dob. Po unaveném "Forevermore" rozhodně posun zpět do extraligy.

4. THE DEFIANTS -Zakusho
… za to, že dokázali navázat na debut z roku 2016, který nastavil laťku proklatě vysoko. Za to, že jsou dnes lepší než byli kdy jejich domovští Danger Danger a za to, že ještě mohou dokázat velké věci.

5. CANDLEMASS - The Door Of Doom
… za to, že ukázali všem, jak má vypadat správný comeback. Žádné honění duchů minulosti, ale pořádně svěží a neotřelá nahrávka, která sice čerpá z jejich nejepších děl, ale zároveň se jim vyrovná.

6. Michael MONROE - One Man Gang
… za to, že drží sólovou kariéru v naprosto vyrovnané vysoké kvalitě. Zároveň ukazuje, kdo je tady ten největší borec v módním salónu, který už dávno vykročil z obřího stínu, který vrhá odkaz Hanoi Rocks.

7. ANGEL - Risen
… za to, že těch čtyřicet let, které je dělí od posledního alba, jako kdyby neexistovalo. Tohle byl jeden z nejvíce překvapivých comebacků roku, který se ale zároveň stal jedním z těch nejlepších.

8. CRASHDÏET - Rust
… za to, že natočili nejlepší desku od debutu "Rest In Sleaze", což stačí k tomu, aby byli zpět v plné síle a na nevydařená alba typu "The Savage Playground" se mohlo v klidu zapomenout.

9. TOOL - Fear Inoculum
… za to, že se neopakují a znovu ukázali, v čem konkrétně tkví jejich genialita. Tool roku 2019 nejsou až tak přístupní nebo energičtí, ale stále je v nich vnitřní pnutí, které zaručeně vzbuzuje neklid.

10. POSSESSED - Revelations Of Oblivion
… za to, že přichystali nejlepší deathmetalovou desku loňského roku. Za to, že ukázali, kdo že stál u základů tohoto stylu a stále jej umí nejlépe. Práce starých mistrů je zabalena do aktuálního výrazu. A ten chutná...

11. BORKNAGAR - True North
… za to, že jejich experimenty povýšili na další úroveň a že je jejich nová tvář opět trochu jiná a o to více zajímavá. "True North" nastoluje otázku, kam až Borknagar dokážou zajít.

12. CRAZY LIXX - Forever Wild
… za to, že přidali další výbornou věc do sbírky, čímž dokazují, proč jsou považováni za lídry současné skandinávské hairmetalové scény. Crazy Lixx jsou stále ještě mladí, mají skvělé nápady a budoucnost otevřenou.

13. Perry FARRELL - Kind Heaven
… za to, že jeho sólová tvorba přesahuje mantinely domovských Jane`s Addiction, ale přesto je na ní slyšet typický rukopis. Tohle album je skoro až intimní záležitostí, které dokáže uchvátit svou překrásnou atmosférou, která je podivná jako Farrell sám.

14. BLACKRAIN - Dying Breed
… za to, že stále rostou a pokud bychom srovnali jejich počátky s tím, co tvoří teď, bude těžké uvěřit, že se jedná o tu samou kapelu. "Dying Breed" je další stupeň v jejich vývoji, který bude ještě vzrušující sledovat.

15. MICHAEL SCHENKER FEST - Revelation
… za to, že Schenker překonal podivné období minulé dekády a má stále co říct. Jeho Michael Schenker Fest byl skvělý nápad, který svůj potenciál na posledním albu zúročil do mrtě.

16. DREAM THEATER - Distance Over Time
… za to, že se konečně přestali opájet vlastní výjimečností a po několika těžko zkousnutelných albech přišli s dílem, které je nejlepším počinem v tomto tisíciletí.

17. LIFE OF AGONY - The Sound Of Scars
… za to, že jejich novinka reprezentuje pokrok, kterého je tato parta schopna. Nejedná se o žádnou bezpohlavní tvorbu, ale o skutečně silnou rockovou desku, která sice čerpá z devadesátých let, ale má co říct i v současnosti.

18. DIAMOND HEAD - The Coffin Train
… za to, že stále dokazují, že měli patřit do jednoho šiku s Iron Maiden nebo Judas Priest. "The Coffin Train" je dokonale dospělá deska, která si z Nové vlny britského heavy metalu nechává své kořeny, ale kromě toho působí i soudobě.

19. SHARK ISLAND - Bloodline
… za to, že otočení kormidlem zpět ke kořenům má v jejich případě smysl, za to, že se dokázali obejít bez zásadního kytaristy Spencera Sercombea a v neposlední řadě za to, že Richard Black neztratil nic ze své naléhavosti.

20. MAYHEM - Daemon
… za to, že vyvolali Euronymova ducha a natočili přímé pokračování "De Mysteriis Dom Sathanas". Stále tak mohou být považováni za trve kvlt.

Kapela roku:
1. SLAYER
… za jejich nejdojemnější rozlučku, jaké se jejich fanoušek mohl dočkat...
2. TOOL
… za to, že se třináctileté čekání na nový materiál vyplatilo a Tool se mohou zpříma podívat svým příznivcům do očí.
3. THE SMASHING PUMPKINS
... za to, že na pódia převedli Corganovu genialitu a navíc ji předvádějí ve skoro původní sestavě.
4. CANDLEMASS
… za to, že jejich comeback má obrovský smysl, když natočili album srovnatelné s jejich megaopusem "Nightfall".
5. GHOST
… za to, že se neposrali z toho, že předskakují Metallice a dokázali se hlavní hvězde vyrovnat.

Skladba roku:
1. WILLIAM PATRICK CORGAN - Cotillions
… za to, že i mimo domovskou kapelu předvedl ten nejparádnější hit roku.
2. Andy McCOY - Seven Seas
… za to, že ukázal, v čem tkvěla jeho dávná síla a energie Hanoi Rocks.
3. Tom KEIFER - Rise
… za to, že v titulní věci jinak rozpačitě přijatého alba ukazuje, kde je jeho síla.
4. BLACK STAR RIDERS - Soldier in The Ghetto
… za to, že tahle kapela napsala opravdu výjimečný hit
5. Bryan ADAMS - All Or Nothing
… za další skvělý hit do sbírky tohoto výjimečného Kanaďana.

Zpěvák roku:
1. ICS VORTEX (BORKNAGAR)
… za to, jakou pestrou paletu rejstříků svého hlasu nabídl na novince "True North".
2. William DuVALL (ALICE IN CHAINS)
… za to, že teprve na své sólové dráze ukázal, že je mnohem víc než jen nástupcem Laynea Staleyho.
3. Ricky WARWICK (BLACK STAR RIDERS)
… za to, že vystoupil nejen ze stínu The Almighty, ale už i konečně Phila Lynotta a je naprosto skvělým frontmanem skvělé kapely.
4. Tom KEIFER (CINDERELLA)
… za podmanivý chraplák... a když někdo bude tvrdit, že mu dochází síly, nevěřte mu.
5. Spike (THE QUIREBOYS)
… za to, že pořád neztratil nic z toho, co jej kdysi udělalo výjimečným.

Kytarista roku:
1. Scott GORHAM (BLACK STAR RIDERS)
… za to, že stále může uchvacovat tím, čím v bájných sedmdesátých letech. I bez toho, aby se stále opíral od Thin Lizzy.
2. Phil COLLEN (DEF LEPPARD)
… za to, že tento nenápadný kytarista je skutečnou oporou Def Leppard.
3. Vic JOHNSON (SAMMY HAGAR AND THE CIRCLE)
… za to, že se rozhodně neztratí mezi těžkými kalibry jako je Hagar nebo mladý Bonham.
4. Brian TATLER (DIAMOND HEAD)
… za to, že je to právě on, kdo dnes symbolizuje ducha nejklasičtějšího heavy metalu.
5. Kerry KING (SLAYER)
… za to, s jakou zabýčeností křižoval se Slayer svět v jejich posledním tažení.

Basista roku:
1. Duff McKAGAN (GUNS N`ROSES, OZZY OSBOURNE)
… za to, že nahrál sólovku, novou Ozzyho desku a stále jezdí po světě s Guns N`Roses. A všechno dělá precizně.
2. Joey VERA (ARMORED SAINT, FATES WARNING, MERCYFUL FATE)
… za to, že dokáže sedět zadkem na třech židlích a pořád podávat ty nejlepší výkony.
3. Justin CHANCELLOR (TOOL)
… za to, že pro současné Tool je platnějším členem než by se mohlo zdát.
4. Bruno RAVEL (THE DEFIANTS)
… za to, že kromě basisty je i vůdčí osobností se skvělými nápady.
5. Doug Pinnick (KXM, KING`S X)
… za jeho neotřelý přístup a za to, že z alternativního rocku dělá událost.

Bubeník roku:
1. Frankie BANALI (QUIET RIOT)
… za to, že hraje i s rakovinou, o které tvrdí, že ho stejně zabije.
2. Charlie BENANTE (ANTRAX)
… za to, že mosh thrash metalu Anthrax dává sílu, jakou s jiným bubeníkem nemůže mít.
3. HELLHAMMER (MAYHEM)
… za to, že je pořád tím nejrychlejším na světě.
4. Travis BAKER (BLINK-182)
… za to, že i když Blink-182 nahráli sračku, on je skvělý a nad věcí.
5. Glen SOBEL (HOLLYWOOD VAMPIRES)
… za to, že se stal nepostradatelným motorem superskupiny Coopera, Perryho a Deppa.

Koncert roku:
1. THE SMASHING PUMPKINS, 6. 6. 2019, Praha, Forum Karlín
… za to, že jejich koncert byl výletem do nadpozemských výšin.
2. METALLICA, 18. 8. 2019, Praha, Letiště Letňany
… za to, že možná kapela hrála trochu na jistotu, ale přesto, i vzhledem ke stavu Jamese Hetfielda, byl jejich koncert skvělý.
3. ANTHRAX, 25 . 6. 2019, Praha, Tip Sport Aréna
… za to, dokázali zastínit i hlavní hvězdy, loučící se Slayer.
4. DEF LEPPARD, 17. 6. 2019, Praha O2 Aréna
...za to, že svým pompézním stylem dostali celou O2 Arénu.
5. MŃÁGA A ŽĎORP, 27. 6. 2019, Plzeň, U Zacha
… za to, že dva dny po Slayer působilo jejich vystoupení jako osvěžující doušek čisté vody.

Objev roku:
1. BLACKRAIN
… přestože existují už delší dobu, konečně se minulý rok vyprofilovali.

Zklamání roku:
1. Opět velké množství úmrtí muzikantů, kteří ještě měli co nabídnout… (za všechny jmenujme i Karla Gotta)
2. Comebacky honící jen peníze
... je sice skvělé, že se vrací The Black Crowes nebo Mötley Crüe, ale všechno není tak růžové, jak by se mohlo zdát
3. Dramaturgie tuzemských festivalů
… za to, že se stačí podívat na soupisku kapel a každému je jasné, že tohle tu bude i za deset let.

Osobnost roku:
1. Karel GOTT
… ať si každý říká, co chce, jeho smrt ukázala, jak moc tu bude chybět.
2. Tom ARAYA (SLAYER)
… za "budete mi chybět"...
3. Dan McCAFFERTY (ex-NAZARETH)
… za to, že nahrál tak upřímnou sólovku až z toho mrazí.
4. Billy CORGAN (THE SMASHING PUMPKINS)
...za to, že dokázal dát stranou své ego ve prospěch celku a jeho kapele to moc prospělo.
5. Rick SAVAGE (DEF LEPPARD)
… za to, jaké fluidum z něho při pražském koncertě vyzařovalo.