Je pravda, že sláva australských Wolfmother tak trochu pominula. Ovšem předák Andrew Stockdale si za to může vlastně sám. Myslí si totiž, že může donekonečna opakovat model, který uplatnil v roce 2005 na bezejmenném debutu, jenž z Wolfmother udělal hvězdu, když se kopií po světě prodalo více než milion a půl. Kvůli tomu se Wolfmother začali propadat mezi šedý zástup retro kapel a přestože nad nimi stále ční, ten rozdíl se začíná pomalu stírat. Ničemu nepřidaly ani vleklé personální problémy, když se už od počátku kolem svéhlavého frontmana střídají spoluhráči jak na běžícím pásu.
Co se týká personální stránky, i tentokrát je všechno u Wolfmother úplně jinak. Od čtyři roky starého alba "Victorious" zůstal jen Stockdale, kterého v současnosti doplňuje bubeník Hammish Rooser od krajanů The Vines a basista Brad Heald, který si už prošel dlouhou řadou australských, víceméně lokálních kapel. Ovšem ono je to vlastně jedno, kdo se Stockdalem ve Wolfmother hraje, výsledek je v podstatě podobný jako vždy v minulosti. Čili v absolutní tichosti vydaná novinka "Rock N`Roll Baby" nemůže přinést vůbec žádné překvapení, a hned, jakmile předák kapely vypálí úvodní riff "Higher", je jasné, oč půjde. Žádné experimenty nebo zvraty v tvorbě se ani nyní nekonají. Otázka je, jestli je to dobře nebo špatně...
Skalní fanoušci budou určitě spokojeni, protože opět dostanou ( tentokrát jen sedmiskladbovou) kolekci, která dokazuje, že Stockdale neztratil svůj skladatelský talent a že svoje retro, v němž se nejvíce opírá od odkaz Led Zeppelin, krajanů AC/DC a zachycující památné momenty Aerosmith, umí zatraceně dobře. Dovede také stále napsat výbornou skladbu, která zůstane v uších uhnízděna, a tím demonstruje fakt, že Wolfmother nejsou kapelou na jedno použití, což jim nejeden škarohlíd během kariéry vyčítal. Jen je všechno průhlednější a dalo by se (dost ošklivě) říct lacinější. "Rock N`Roll Baby" je bezesporu příjemná deska, která nemá (snad možná kromě "Hot Night") vyloženě slabé místo, dobře se poslouchá, ale nemůže vůbec ničím překvapit.
Posluchači se zase dostane klasické porce sedmdesátkového hard rocku, s patřičně stylově dobovým zvukem (ten může leckomu lézt na nervy), která připomene, že se kapela vzhlédla v hudbě poloviny sedmdesátých let (tehdy se její ústřední postava narodila) a tomu podřídila celou tvorbu. To může být drobná výtka, ovšem albu zase nahrává fakt, že má gradaci, když se přes slušný otvírák "Higher", trochu slabší "Rock N`Roll Survivor" a zdaleka nejhorší "Hot Night" dostaneme k velice dobré "Kick Ass", která otevře podařenější druhou část desky. "Spanish Rose", "Freedom Is Mine" a především "Special Lady" s výborně zakomponovanými "cizími" zvuky, tak představují výtečně rozjeté energické skladby, jež by mohly v blízké budoucnosti patřit ke koncertním oporám Wolfmother. Při nich totiž Australanům odpustíte i vlastně ten samý vzorec, podle kterého tvoří, i zvuk, který mohl být zajímavý v začátcích jejich kariéry, ale dnes už působí trochu nudně.
"Rock N`Roll Baby" tak představuje další velmi dobrou nahrávku ve Stockdaleově diskografii, ovšem vzhledem k tomu, co má tahle kapela za sebou, se už nejedná o kolekci výjimečnou. Fanoušek bude jistě spokojen, ale ten kdo nad Wolfmother zlomil hůl v minulé desetiletce s tím, že se od nich ničeho převratného už nedočká, bude ve své současné adoraci kapely pokračovat.
|
