Kalifornská pětice Suicide Silence si s minulou eponymní deskou solidně na*rala do bot. Málokdy se stane, aby kapela naštvala takřka všechny své fandy. „Suicide Silence“ to kdovíjak nevyhrála ani u kritiky, nicméně rozhodující ukazatel je spokojenost fanoušků. Ti kapele nadávali na sociálních sítích a jejich nespokojenost se projevila také na prodejích, které byly doslova hrůzostrašné (až 163. místo v americké prodejní hitparádě Billboard 200).
Je otázkou, do jaké míry je nové album „Become The Hunter“ reakcí na předchozí nezdar, ale jedno je jasné – Suicide Silence se po nu-metalových experimentech vrátili k tomu, co jim jde nejlépe – tedy k brutálnímu deathcoru. Fanoušky vyčítaný „čistý“ zpěv z minulé desky z té aktuální zcela vymizel. Zpěvák Eddie Hermida si nabrousil hlasivky a vydává ze sebe skutečně extrémní zvuky. Growl, hrdelní screamy, vřeštění, takřka guturální ultra hluboký chropot či řev, ze kterého vám vstanou chlupy na těle. Po vokální části se deska skutečně vydařila.
Už intro „Meltdown“ je natolik znepokojivé, aby jasně napovědělo, že tentokrát se žádné „zpívánky“ konat nebudou. První blast beaty, první brutální breaky a riffy vyzkouší, jak vám hrají repro bedny. „Two Steps“ má jeden ohromný trumf v kapse – zničující ústřední riff. Naprosto brutální a devastující. Takový ten riff, který si budete pamatovat celý život. Suicide Silence zde znějí jednak valivě, jednak jako vichřice, neboť coreové pasáže se střídají s brutal death metalovými. Skladba ale jen neničí sluchovody, nýbrž také přináší zajímavou (i když velmi drsnou) atmosféru.
„Feel Alive“ je deathcore jak má být. Kytary se vám snaží uříznout hlavu a Eddieho hlas je naprosto animální. Malým překvapením je potom poměrně melodické kytarové sólo. Šikovným mi coru a death metalu přináší „Love Me To Death“. Zde je už jasné, že kapela vsadila na jistotu a nehodlá opakovat neúspěch desky předchozí. Pro někoho to bude krok zpátky, nicméně pro většinu fanoušků nejspíš úleva. Sluchovody vám provětrá i „In Hiding“. Zde zaujme především Eddieho obludný řev. Drsné riffy a extrémní vokál tvoří z písně jednu z nejtvrdších na albu.
Přestože se kapela vrátila ke své typické tvorbě, neznamená to, že by úplně kašlala na progres. Například „Skin Tight“ zní dlouhou dobu jako velice depresivní balada. Kytarové vybrnkávání jak od nějaké alternativní rockové bandy a do toho manický Eddieho řev dělá z písně pořádný „nervák“. Tyto pasáže jsou však střídány s coreovými výpady. A do toho všeho se tu objevují nefalšované slam deathové momenty, kde Eddie tahá z rukávu ten nejhlubší možný („totální kanál“) growl. Mix téměř rockové písně s totálním extrémem zní velice zajímavě. Nechybí ani lehké koketování s nu-metalem v „Thy Scythe“ nebo akustická kytara v „Serene Obscene“, jež nabídne i velice melodické kytarové sólo. Přesto i tato skladba přinese velkou porci deathcoreu. Suicide Silence experimentují, ale už poměrně opatrně. Potěší i téměř ryzí death metalová vypalovačka „Death Valley“ či závěrečná titulní drtička.
„Become The Hunter“ je deska, se kterou se Suicide Silence vrátili tam, kde už byli. Album je tvrdé, převážně deathcoreové, ale nechybí ani pořádná porce death metalu a občas skupina přihodí i nějaké to další koření. Především Eddie Hermida se snaží natolik, že má člověk pocit, že chce všem ukázat, jak je masakrální. „Become The Hunter“ je dostatečně pestrá deska, aby nenudila a držela posluchače ve střehu. Tohle album láme kosti.
|
