From ´neath the castle´s dark retreat,
Her silent way she wended,
Each evening to the window seat
Where Lucifer attended.
Rumunský rock nebo metal nemá příliš zvučné jméno a dokonce si myslím, že když jste se dozvěděli, že bude řeč o muzice z této země, váš zájem o recenzi trochu opadl. Ale to by byla docela chyba, protože i v Rumunsku jsou zajímaví umělci. Jedním z nich je skladatel, bubeník a klávesák Adrian Tăbăcaru. Právě on stojí za nesmírně zajímavým projektem „Lucifer – A rock opera“.
Celé dílo je založeno na básni „Luceafărul“ od Mihaie Eminescu (do angličtiny přeložil Dimitrie Cuclin) z roku 1883. Eminescu se ve svých básních zabýval vesmírem a jeho tajemstvím. A to do takové míry, že se může zdát, jako by předjímal Einsteinovu teorii relativity. Dotýkal se tématu červích děr, času, či energie jako informace, která vytváří hmotu. „Luceafărul“ (zjednodušeně řečeno) vypráví o lásce mezi princeznou Cătălinou a nebeským princem světla Luciferem (či Hyperionem). Princezna po něm žádá, aby za ní přišel a stal se jejím „kamarádem“. Princ světla zas po ní požaduje, aby se vzdala své nesmrtelnosti, to si však žádá souhlas třetí osoby – Demiurga. Princ světla Demiurga hledá až na okraji vesmíru a dostává se mu zjevení o bezvýznamnosti lidstva. Princezna mezitím ukájí svůj chtíč se smrtelníkem.
„Lucifer – A rock opera“ je poměrně rozsáhlý projekt, na kterém se podílelo mnoho muzikantů i zpěváků. A ačkoli je převážně rockový, nevyhýbá se ani metalu a to dokonce i tomu extrémnímu. Jedná se tedy o velmi pestré dílo. Zásluhu na tom má Jens Bogren, který se postaral o mastering. Vypravečem se stal britský herec Andrew Pleavin, což je především divadelní herec, ale objevil se i v některých hollywoodských filmech, ač v malých rolích (Batman začíná, Počátek atd.). Zpěváků a zpěvaček je tu hned několik a pocházejí z rockové či metalové scény, ale také z divadelních prken a to především těch operních. Celý „Lucifer“ je velice teatrální, dokonce více než jsme zvyklí třeba z dnes populárních rockových oper, jako jsou Avantasia, Ayreon a další.
Úvodní „Exordium“ je ve znamení klasicky znějícího prog rocku či symfo rocku. Zvukem i stylem může připomínat tvorbu Phideaux. Následující „Lucifer“ v tomto duchu pokračuje a zní ještě o něco teatrálněji. Zvukově může připomenout psychedelické kapely ze sedmdesátých let. Jenže přidává se nenápadně i metal a to v podobě growlu a tak by si na své mohli přijít i fanoušci Opeth, ale také třeba Ghost. Zní to vše jako podivná směska, ale kupodivu vše drží pohromadě a zní velice dramaticky. „Longing For The Star“ je jemná píseň s dívčím zpěvem a romantickou atmosférou. Následující „Intermezzo“ díky velice výrazným klávesám jako by vypadlo z repertoáru Ayreon. Rozjetou desku maličko zbrzdí dramaturgická mezihra „Beyond Infinity“ a především tichá „The Long Way Home“, která je nezvykle minimalistická. Slyšíte varhany, šepot, vzdálený ženský hlas. Vcelku hororová atmosféra. Nicméně do té doby velice dobře šlapající album je tímto poněkud přerušené.
Směrem k metalu se vydává „Asking The Void“, nabízející řízné kytary a bicí, ale i hodně symfoniky a ženský zpěv. Opět se nabízí srovnání s Ayreon, jenže přichází překvapení v podobě growlingu.
Po další tiché a trochu nechtěné mezihře „Antithesis“ je na řadě nejdelší píseň opery, sedmiminutová „A Valediction-Forbidding Mourning“, která se krásně rozvíjí a hraje na tajemnou atmosféru. Znovu překvapí nečekaným přechodem v extrémní metal, čímž Adrian Tăbăcaru dokazuje, že se nebojí ničeho. Tento přístup může připomínat jinou skvělou metalovou operu Melted Space. „Conclusio“ zcela inklinuje k vážné hudbě. Taková je i instrumentální „Celestial Funeral“, která okouzlí nádhernými houslemi. Závěrečná klavírní „Singularity“ je už pouhou krátkou tečkou za celou operou.
„Lucifer – A rock opera“ má i zajímavou vizuální podobu, k celému albu udělal video i pro metalové fandy známý umělec Costin Chioreanu, který dělal klipy třeba pro Opeth či pro Ihsahna, Madder Mortem nebo i Arch Enemy.
Adrian Tăbăcaru stojí za jednou z nejzajímavějších rockových oper posledních let. „Lucifer – A rock opera“ je komplexní dílo po textové, zvukové i vizuální stránce. Je nesmírně vzrušující a pestré. Od vážné hudby, přes muzikální prvky, až k prog rocku, symfo metalu či dokonce black a death metalu – tohle vše na desce naleznete. Škoda určitého zpomalení a přerušení muziky v polovině alba. Sice to patří k oné teatrálnosti, ale pocit, že vás deska strhla, na chvilku zmizí. Jinak ale nenacházím na desce chybu. „Lucifer – A rock opera“ by neměla ujít žádnému fanouškovi rockových oper, protože takto originální a propracované dílo se jen tak nenajde. Vynikající.
|
