Purnama znamená v indonéštině „úplněk“. Kapela tohoto jména však nepochází z této exotické země, ale z Turnova“. Čím je možná přece jen trochu exotická, jsou její neskrývané ambice. Nemá sice nějak zvlášť originální image, ale i tak je tato propracovaná (warpainting, oblečení, stylizace válečníků). K novému albu „Flame Of Rebellion“ si Purnama nechala obal namalovat od Lutha Slaughtera z Indonésie (kluci mají tenhle stát asi hodně v oblibě), jehož cover se neskutečně povedl. Kapela se také může pyšnit tím, že album mixoval a masteroval slavný Andy LaRocque z King Diamond, který se mimo jiné jako producent postaral i o zvuk poslední desky Kreyson. Volba to pro Purnamu byla rozhodně dobrá, protože deska zní opravdu skvěle. Brutálně a živočišně. Na druhou stranu se nedá říct, že by album zvukově vyčnívalo nad konkurencí (myšleno celosvětově). Čím Purnama (mimo hudby) zaujme, je fakt, že i jako malá kapela bez nějakých velkých prodejů neváhá přispívat na dobročinné účely. Z prodeje debutu „Lioness“ věnovala nemalou částku na léčbu dětí s rakovinou a rovněž pořádá benefiční metalové akce jako je Metal For Hope. Trochu srandovně může působit oslovování fanoušků jako „válečníků“, nicméně i tohle je ukázka toho, jak se Purnama snaží být blízko svým posluchačům.
Ale když chce být kapela nejlepší, musí mít i nejlepší hudbu. „Flame Of Rebellion“ začíná naprosto klasicky, tedy intrem. „It´s Coming“ navodí temnou atmosféru a po tři minuty vás šikovně napíná. Temnota, zvuky dravců nebo much a také orchestrace. Prostě klasika, která u metalových kapel byla dříve na denním pořádku. „Nature Will Remain“ začíná ve středním valivém tempu a inklinuje k death metalu. I nadále je kladen důraz na silnou atmosféru. I přes nátlakovost hudby (growl, riffy, bicí, to vše tvoří metalovou hradbu) je prostor i na zajímavé melodie, především díky skvělé kytarové práci. Následující „Rebellion“ dostala povedený klip. To má svůj důvod, jde totiž o nejkomplexnější a nejpovedenější kousek na desce. Mix death metalu a blacku je nesmírně drtivý. Purnama je zde navíc hodně teatrální a nabízí jeden nápad za druhým. Ať už jde o kytary, bicí nebo i zpěv, vše je velice povedené. Tempo se mění, stejně jako atmosféra, která je místy skutečně epická a zneklidňující. „Light The Void“ šikovně mění tempa a usazuje se v black metalových vodách. Největší „fofr“ alba „Dakr Flames“ je díky tempu i brutalitě skutečně divoká. Ale i v ní Purnama nezapomíná na dynamičnost a tak nejede neustále na plný plyn. „Phoenix“ kromě mixu death a black metalu nabídne i trochu pěkných thrash metalových riffů.
Deska trvá jen o něco málo déle než půl hodinu. To není žádná velká porce. Přesto máte k jejímu konci pocit, že se hudba maličko opakuje a nadšení z úvodu opadá. Velkým argumentem, o kterém často hovoří odpůrci kapely (za svou existenci Purnama nasbírala už slušnou řádku „haterů“) je až přílišná podobnost s Behemoth. A vcelku je to i pravda. Purnama skutečně hraje stejný styl jako zmíněná polská hvězda, či další zástupci našich sousedů Hate. Dokonce i gesta, která dělají kluci v klipu k „Rebellion“, Behemoth velice připomínají. Přesto se nedá mluvit o nějakém kopírování. Purnama působí zkrátka tak, že má své vzory a chce si z nich vzít to nejlepší.
„Flame Of Rebellion“ je povedená death/black metalová deska. Dobře zahraná, ozvučená a s pořádnou dávkou atmosféry. V závěru se sice už opakuje, ale i tak představuje Purnamu jako velice talentovanou kapelu.
|
