Niklas Sundin je jeden ze zakládajících členů legendárních melodeath metalistů Dark Tranquillity. Zahrál si i v jejich předchůdci Septic Broiler, je spojen s kapelou Laethora a mihnul se v devadesátých letech i u „hevíkářů“ Hammerfall. Letos se objevila zpráva, že Niklas Sundin opouští Dark Tranquillity. Neodešel v zlém, ale chtěl se více věnoval své velké vášni – malování a grafice, díky níž se etabloval jako schopný tvůrce metalových přebalů desek, ať už pro svou „původní“ kapelu či pro In Flames, Arch Enemy či Sentenced.
Nicméně bez hudby nezůstal a založil si vlastní projekt Mitochondrial Sun. S ním vydal v únoru stejnojmennou debutovou desku, kterou nahráli jiní muzikanti a Sundin zde figuroval spíš jako skladatel. Netrvalo to ani rok a venku je druhé album. To už si Sundin nahrál zcela sám a nahrávka dostala jméno „Sju Pulsarer“. Hudebně je Mitochondrial Sun úplně jinde než dosavadní kapely a projekty Niklase Sundina. Hned v úvodní „Pulsar 1“ (další skladby se liší jen pořadovým číslem) se vytasí s ohromnou hradbou kulometných bicích – nutno dodat, že se jedná o bubenický automat. Kytara hraje monotématický riff a melodii tak kreslí pouze klávesy a syntezátory. Daří se vytvořit působivá kosmická atmosféra, v níž máte pocit, že se řítíte vesmírem v nějaké mezigalaktické kapsli, kterou ovládá někdo jiný a vy jste tak pouhým pozorovatelem. Hudební megalit s minimem změn působí až hypnotickým dojmem. To je hlavní pozitivum celé nahrávky - odpočinek, vypnutí myšlenek. Druhý kousek z desky představuje zajímavý kytarový motiv, který je vzápětí strhnut black metalovým vichrem. Ani nepoznáte, že začala třetí skladba. Zase je lehce jiná, ale naprosto stejně minimalistická. Sundinovi vždy stačí jeden motiv a toho se v každé skladbě drží. Z letargie vás vytrhnou podivné ruchy, které se ukáží jako lidské hlasy. Neustálé blast beaty a stejné kytarové plochy dělají z nahrávky zvláštní zážitek. Velice introvertní a nepříliš zábavný. Nahrávka se nijak zásadně nepromění až do svého konce. Atmosférický black metal pokračuje ve stejnostejném duchu i nadále.
„Sju Pulsarer“ bych nazval relaxační deskou. Její jednolitá atmosféra a absence výraznějších rytmických či melodických změn činí nahrávku vhodnou právě pro odpočinek nebo jako hudbu k pozadí jiné činnosti. Při soustředěném poslechu se budete patrně nudit. Monolitická muzika je postupně trochu ubíjející a narušuje i onen relaxační účinek. Podařila se kosmická atmosféra nekonečna, ale jinak nová nahrávka Mitochondrial Sun není nijak zajímavá.
|
