Stýská se vám po výtečné kapele Type O Negative, která v devadesátých letech dokázala dostat svůj kříženec gotického metalu a doomu do hitparád, kde ji neminulo dokonce platinové ocenění? Tahle kapela už z mrtvých nikdy nevstane a její poslední kapitola byla dopsána ve chvíli, kdy nepřehlédnutelný frontman Peter Steele zemřel v roce 2010 na protržení tlustého střeva, ovšem její odkaz je stále živý. Alespoň v tvorbě kapely A Pale Horse Named Death, kterou od chvíle, kdy se uzavřela kariéra Type O Negative, vede původní bubeník této formace Sal Abruscato, zde působící na postu frontmana. Tradice je aspoň z části zachována, zejména když ještě donedávna v kapele působil i Abruscatův nástupce u Type O Negative, bubeník Johnny Kelly. Ten dnes už členem party není, ale výsledný zvuk kapely to nijak neovlivňuje. A Pale Horse Named Death stáli vždy na Abruscatovi a na tom, že hudbu Type O Negative má stále v krvi.
Abruscato není Steele a ani se nesnaží o jeho napodobeninu. Kdyby tomu tak bylo, pravděpodobně by A Pale Horse Named Death nestáli za povšimnutí a mohli by být velice snadno zahrnuti do hanlivého označení revivalových kapel. Abruscato se nesnaží ze své někdejší kapely (odkud odešel krátce po vydání přelomového alba „Bloody Kisses“ k newyorským hardcoristům Life Of Agony) vytěžit maximum, ale spíše pokračuje v tom, co s ní dělal v dobách „Bloody Kisses“. A funguje to. Dokázal A Pale Horse Named Death dát vlastní tvář, která se o Type On Negative opírá jen v základu, ale dokáže absorbovat i vlivy jiných kapel. Takže slyšíte silné vlivy Black Sabbath, ale i seattleské scény a zvuku kapel Alice In Chains či Soundgarden, přestože se nad tvorbou kapely stále vznáší těžký mrak gotického metalu, včetně sklíčené atmosféry, tolik typické pro Steeleovu partu. A Abruscato se netají tím, že se A Pale Horse Named Death cítí být pohrobky Type O Negative. Proč také…
Pokud tvorbu A Pale Horse Named Death znáte, nebude pro vás novinka „Infernum In Terra“ žádným velkým překvapením. Jede přesně podle zaběhlých pořádků, které definoval už debut „And Hell Will Follow Me“, jenž byl v době svého vzniku fanoušky Type O Negative řádně oslavován. Škarohlíd by samozřejmě řekl, že právě na něm A Pale Horse Named Death řekli všechno podstatné. Možná je to pravda, protože další desky „Lay My Soul To Waste“ a zejména dva roky stará „When The World Becomes Undone“ nepřinášely mnoho nového a těžily stále ze stejného modelu, ale i tak je nutné uznat, že zejména „Lay My Soul To Waste“ byla znovu velmi životaschopnou nahrávkou, oživující reminiscence na dobu hitů „Black No. 1“ nebo „Christrian Woman“. A stejně je na tom i novinka „Infernum In Terra“, opět se nořící do hlubin devadesátých let, kdy podobná hudba padala na úrodnou půdu. Abruscato znovu rozehrává temnou hru chmurných, místy až pohřebně ponurých nálad, hodících se k nevlídnému podzimnímu počasí…
Od „Infernum In Terra“ nelze očekávat velké hity, ani Steeleovo spalující charisma, ale přece jen je deska sympatická. Možná dvěma skvělými skladbami „Shards Of Glass“ a „Slave To The Master“, které ční nad zbytkem alba svou nápaditostí a melodickou vypiplaností, možná tím, že album působí sevřeně i jako celek, vtáhne vás do děje a obejme svou posmutnělou, sychravou náladou. Je těžké mluvit o nejlepším díle kapely, tento status si pro sebe pravděpodobně jednou provždy uzmul deset let starý debut, jímž prostupoval skrz na skrz duch teprve nedávno zesnulého Petera Steelea, ovšem pro A Pale Horse Named Death představuje reprezentativnější vzorek než deska minulá, působící jako spíchnutá horkou jehlou. I tohle album je retro jako řemen, ale pořád má co říct. A to nejen pamětníkům, stavících alba „Bloody Kisses“ nebo „October Rust“ na vrchol své soukromé audiotéky, ale i řadě mladších ročníků, utápějících se v neveselých náladách.
Abruscatovi se povedlo fanoušky utvrdit v tom, že po jeho odchodu od Life Of Agony jsou pro něj A Pale Horse Named Death znovu kapelou číslo jedna. „Infernum In Terra“ je nahrávkou přesvědčivou, ač ne dokonalou. Ovšem na to se u této kapely až tak úplně nehraje. Důležitá je atmosféra, která z alba tryská. A ta je znovu taková, jakou chtěli posluchači slyšet…
|
