První polovina devadesátek vrcholila pro Katatonii poněkud netradičně. Místo turné podpořila kapela debutovou desku další nahrávkou „For Funerals to Come...“,épíčkem, které pokračovalo ve stylu alba. Jonas Renkse se v té době seznámil s kytaristou Fredrikem Norrmanem a založil s ním kapelu October Tide. Ta si také libovala v doom metalu a bezbřehé melancholii. Ještě v roce vydání EP kapelu opustil Guillaume Le Huche a Katatonia se rozpadla. Jonas Renkse to nevzdal a rozhodl se do kapely přivést Fredrika Norrmana. Ten přijal a Katatonia pokračovala dál. V roce 1996 vzniklo zajímavé splitko s Primmordial, na nějž každá banda dodala po jedné skladbě.
S Norrmanem v sestavě mohlo začít nahrávání druhé desky. Jenže Renkse přišel o schopnost growlovat. Skupina měla materiál i zamluvené studio, ale neměla zpěváka. Zdánlivě bezvýchodnou situaci pomohl vyřešit kamarád Mikael Akerfeldt z Opeth. S ním za mikrofonem bylo nahráno „Brave Murder Day“. Deska má pouze šest skladeb a stopáž vcelku krátkých jednačtyřicet minut. Kostru nahrávky tvoři první tři songy, které dohromady tvoří název alba.
Úvodní „Brave“ má deset minut a je suverénně nejdelším songem desky. Od začátku upoutá zvuk, který již není tak agresivní jako na debutu. Kapela hraje ve středním tempu a kytary působí depresivně, i když ne hrubě jako u žánrových souputníků. Akerfeldtův growl ihned poznáte, ačkoliv v té době jej neměl tak hluboký jako na deskách Opeth kolem přelomu tisíciletí, místy působí až blackově. „Brave“ přinese po pár minutách parádní kytarovou vyhrávku, v níž Anders Nyström předvádí, co je v něm. Již je velmi znatelný jeho rukopis a zvuk, který Katatonia využívala i na dalších deskách.
„Murder“ načne výrazný kytarový motiv, který působí tak trochu jako siréna. To je v pořádku, ale v pozdějších fázích skladby se ne vždy povedlo nazvučení kytary, která je místy nepříjemná. „Day“ je důležitý song ze dvou důvodů. Žánrově vybočuje a Katatonia v něm poprvé koketuje s trochou elektroniky. Druhý důvod je, že zde čistě zpívá Jonas Renkse typickým ultra-melancholickým způsobem. Skladba nabízí trip-hop, gotickou atmosféru i nekonečný smutek, pasáže, v nichž je sborový zpěv, definitivně posluchače očarují.
„Rainroom“ se vrátí do death/doomových kolejí a jedná se o klasický příspěvek do žánru. Zajímavé jsou momenty, v nichž můžete v pozadí opět slyšet Renkseho hlas. Pořádný příklon k temnotě předvede „12“. Kytary i atmosféra jsou daleko temnější než u předešlých písní. O to více vynikají změny nálad, při kterých Katatonia velmi zjemní. Závěr skladby nabídne myšlenku, jestli si s sebou Akerfeldt nepřinesl pár nápadů z Opeth. Závěrečná „Endtime“ působí jako absolutní konečná všeho. Melancholie a deprese se dá krájet. Zejména úvod skladby je smutný a hudebně působí až post-rockově, jinak jde o klasický death/doom. Renkseho hlas zazní i zde, ačkoliv hlavní pozornost krade vynikající a chorobně znějící Akerfeldt.
Album je zvukově poplatné době a postavení v metalovém undergroundu. „Brave Murder Day“ posunulo kapelu o dost dál. Stále jde o death/doom metal, ale zvuk je jemnější a přesto svým způsobem (na úkor tvrdosti) depresivnější než dřív. Muziku tvrdí skvělé hlasové kreace hostujícího Mikaela Akerfeldta. Zásadním je využití čistého zpěvu Jonase Renkseho a také první experimenty s jinými žánry. Katatonia potvrdila svůj skladatelský talent, který nadále rozvíjela.
K „Brave Murder Day“ jela kapela první zahraniční turné, nicméně na dalších pět let to byla poslední pořádná koncertní činnost. Z desky skupina občas v pozdějších leetch zahrála „Murder“, jinak nic.
Growl Mikaela Akerfeltda kapela ještě využila na EP „Sounds Of Decay“ z roku 1997. Je to poslední nahrávka z death/doomového období Katatonie. O rok později už přišla nová deska a s ní i nová tvář skupiny.
|
