Čas oběda! Také máte rádi jídlo? A víte kdo ještě rád jí? Necrocock, známý český hudebník spjatý s blackmetalovou legendou Master’s Hammer nebo ujetým projektem Kaviar Kavalier. Necrocockovy sólové desky mají často soudržné téma. Byly psychiatrické léčebny a téma duševních onemocnění, album věnované houbařství či mnohdy výrazné texty obsahující erotiku. A nyní je tu „Tafelmusik/Das Hauptgericht“, deska o jídle. K tomu krásně koresponduje obal alba, který měl na starost známý malíř a další člen Master’s Hammer František Štorm. Deska navazuje na EP „Tafelmusik/Dar Vorgericht“ a také na opravdovou kuchařku „Necro cook“, kterou Necrocock napsal spolu s Houbovou Marií.
„Omáčka svítání“ přesně zapadá do stylu, jakým se Necrocock prezentuje už léta. Hudba je příjemná, lehká a nijak agresivní. V podstatě se jedná o jednoduché elektro bicí a klávesy. Do rocku se skladba přelije až s refrénem a příchodem elektrické kytary. Přesto je song pohodový. Text je ukázkou Necrocockovy ulítlé lyriky plné humoru a erotiky. Někdo by mohl namítat, že je to prostě jen sprosté, ale květnatost slov a básnické umění dělá z Necrocockových textů umění. Ujeté, ale dobré.
„Carne Diem“ nabídne zadumanější kytaru a živější klávesy. Skladba má přes šest minut, což z ní dělá na poměry Necrococka hodně dlouhé dílo. Je to avantgarda, která by z hlediska zábavnosti snesla nějaké zkrácení. Hitovkou alba je „Zmrzlina s angínou“. Orchestrální, téměř pohádkový úvod písně je další poznávací značkou made by Necrocock. Často velmi milé, neškodné a možná až vlezlé melodie doprovází švihlým textem a velmi divnou atmosférou. Song je ale velmi chytlavý a střídání zpěvu autora desky a Houbové Marie je zábavné. Houbová Marie dostala na albu o dost větší prostor než v minulosti a je to ku prospěchu věci.
„Pojď dál, čtvrtláníku“ se stylově nejvíce blíží projektu Kaviar Kavalier pro svou temnější a ještě více elektronickou atmosféru. Nejvíce překvapí svižná „Gastronomický seminář“, která představuje druhý vrchol alba. Necrocock si zde i zarapuje, k tomu přidejte velmi energický zpěv Marie a Necrockovy úchylné výšky. V „De Arte Conquinaria“ Necrocock znásilňuje vážnou hudbu a především baroko. Je to legrační, dobré, ale až příliš natahované. I poslední dvě skladby mají sklony k vážné hudbě nebo alespoň k orchestrální. V závěrečné „Přehlceni jazzem“ hudba sklouzne k electro rocku a nabídne trochu více energie, byť ta trochu závěru alba schází, ačkoliv prvky vážné hudby potěšily a Necrocock je v jejich užití velmi dobrý.
Jak Necrocock píše uvnitř alba, „Tafelmusik/Das Hauptgericht“ je napsáno k poslechu během hodování, trávení a třeba i vylučování. Deska navazuje na předchozí autorovu tvorbu, přičemž se přinejmenším v první polovině nahrávky zdá, že ubylo experimentů. To dělá novinku přístupnější a příjemněji poslouchatelnou. Ale nebyl by to Necrocock, kdyby si nepřichystal nějaká překvapení, a tak závěr alba se nese v tónech necro-vážné hudby Album je výborné a jako vždy osobité, ale trochu chybí i rychlejší songy či ty, které zabrousí více do metalových vod. Ale člověk chce k užívání si jídla trochu klidu, takže nezbývá než popřát dobrou chuť a těšit se, jaké téma si Necrocock přichystá příště.
|
