Nikdy mě nepřestane udivovat houževnatost a zapálení pro metal kapel z Íránu. Ten, kdo v těchto končinách hraje tuto hudbu, má prostě koule. Z Íránu je i kapela Anoushbard, která vznikla v roce 2017 a o tři roky později vydala debutovou desku. Uplynuly další tři roky a skupina je zpět s druhou nahrávkou „Abandoned Treasure“. Vzhledem k tomu, že v Íránuje metal zakázaný, se jedná o odvážný počin. Anoushbard nemají jen nadšení pro věc, ale i um. To je u kapely, která hraje poměrně neotřelou hudbu, nezbytné. Žánrově bychom skupinu mohli označit jako ethno extreme metal, já ještě dodám slůvko progresivní. „Abandoned Treasure“ obsahuje osm skladeb a jeho stopáž se drží pod čtyřicetiminutovou hranicí.
První tři songy jsou celkem, který je rozdělen do tří stop. „The Righteous Ardaviraf“ začíná tříminutovým intrem „Preparation“, jež zaujme příjemnou kytarovou melodií a arabským tradičním nástrojem Oud. Melodie je smutná a chvíli ji doprovází tichý zpěv. Vše teprve začíná, avšak atmosféra se kapele povedla výborně. Prostřední pasáž výše triptychu s názvem "Journey“ vytasí metalové drápky. Ač je hudba Anoushbard protkána perskou melodikou, skladba připomene postupy Opeth. Instrumentálně jsou Íránci velice šikovní a nebojí se skákat mezi různými náladami. Chvilku vás chtějí pohladit, aby poté ukázali, že do toho umí hrábnout. „Return“ ukončí úvodní část desky instrumentálně a epicky. Přesto by již posluchač čekal, že se deska více rozvine a isntrumentální song spíš rozvoj zabrzdí.
„Destructive Spirit“ album pošoupne směrem k extrémnímu metalu a poprvé zazní i growling. Tempo je svižné, ale nikam příliš nepospíchá. „Tower Of Silence“ připomene ranou tvorbu Orphaned Land, tedy death metal s orientálními motivy. Nechybí bubínky nebo zvuk strunného nástroje Oud (v podstatě akustická kytara). Titulní píseň desku trochu zpříjemní a zpomalí až směrem k doom metalu. Závěr songu je výbušný a celou atmosféru vyhrotí až k nečekané epičnosti. „Blacksmith´s Apron“ pokračuje v načatém. Death metal se potkává s Persíí a doom metalem. Slabinou se zdá growl, který zpočátku působí parádně chorobně, ale po delší době začne být spíš otravný a monotónní. Závěrečný song „Mother“ slibuje citlivou skladbu. Kapela se vrátí k jemnějšímu výrazu z úvodu alba, i když v druhé polovině písně přijde metalový zvrat a doje na trochu death metalu. Přesto je zřejmé, že skupina do songu vložila silné emoce.
„Abandoned Treasure“ je poměrně krátká, ale velmi zajímavá deska, která představí Anoushbard ve dvou základních polohách. Jedna je jemnější, vládne v ní velmi příjemný čistý zpěv (a kapele víc sluší), je zde prostor pro více folklórních motivů a melancholické melodie. Druhá je tvrdá, metalová, zpěvák využívá growl a hudba je progresivně death metalová. Výsledek je povedené album, které se může měřit se světovou konkurencí. Zvuk není úplně špičkový a na desce chybí více zapamatovatelných pasáží. Přesto věřím, že Anoushbard vás mohou příjemně překvapit.
|
