Řečtí Project Renegade od počátku své kariéry působili jako talentovaní muzikanti, kteří nabízí zajímavý a neoposlouchaný alternativní metal. EP „Cerebra“ bylo dobré a debutová deska „Order Of The Minus“ potvrdila, že skupina má potenciál. Project Renegade se začali prosazovat, nicméně poté čtyři roky o nich nebylo příliš slyšet. Píše se léto 2023 a konečně je venku druhá deska Řeků. „Ultra Terra“ nabízí třináct songů a téměř hodinu hudby.
Intro „Ciritcal Mutations“ je víceméně zbytečné. Není zajímavé a první skladba „23“ má svou vlastní předehru. „23“ vás začne zdatně masírovat náloží valivých podladěných riffů. Je vcelku jedno, jestli to označíte jako groove metal, nu metal nebo moderní metal, Project Renegade jsou jakousi alternativou k těmto subžánrům. Muzika může upomenout na novější tvorbu Lacuny Coil, ač zde není žádný řvoun, kapela spoléhá na hlas zpěvačky Marianny. Nicméně v závěru je v pozadí mužský growl, který zpěvačku doplňuje. „The Millennial March“ je pozvolnější, ale atmosféru udržuje podobnou a nabídne hodně melodií a atmosféry.
„Apex“ potvrdí, že kapele jdou refrény, ale i sloky. Vše je dostatečně zajímavé, takže nevadí, že se songy drží podobného scénáře. a přináší hutné riffy a vzletné refrény, v nichž je hlas zpěvačky často zdvojený či ztrojený. Když v prostředku desky zahřmí „My Oath“, možná vás to vyhodí z křesla. Začátek je drsný a Project Renegade konečně pořádně zrychlí. Nutno říci, že to bylo třeba, album začínalo působit poněkud jednotvárně, právě díky střednímu tempu, které se jen málo měnilo. Po delší pauze můžete také zaznamenat přítomnost mužských vokálů v pozadí. Nicméně platí, že kapela sází jen na Marianne. „My Oath“ vám pořádně rozcuchá vlasy a jedná se o nejpřesvědčivější song desky. Skoro kornovsky vás zničí „Civil Unrest“, která potvrzuje velmi povedený střed alba. „Token“ je více moderním kouskem, respektive působí jako ukázka současného metalu - melodie, trochu řevu, brutální kytary, klidnější pasáže na oddechnutí a střídání kontrastů. Druhá polovina desky je povedenější. Album končí klavírní baladou „No Country For White Flags“ a tady se musí smeknout klobouk. Velmi procítěná a povedená skladba, ve které vyniká skvělý výkon zpěvačky, na chvíli zavládne pocit, že se Project Renegade inspirovali v baladách u Evanescence.
„Ultra Terra“ představuje Project Renegade jako sebevědomou kapelu, která má osobitý výraz a je na vzestupu. Žánrově se dá album hodit do škatulky alternativního metalu s výraznými podladěnými riffy, silnými melodiemi a s velice dobrou zpěvačkou v čele. I když je druhá půlka desky šťavnatější než první, nahrávce by neuškodilo trochu škrtání a ubrání jedné či dvou skladeb,neboť místy působí poměrně jednotvárně. „Ultra Terra“ je nadprůměrné album, které kapelu rozhodně posouvá dál. Chybí snad jen výrazný hit, díky kterému by Project Renegade prorazili.
|
