Zatímco dříve se na každé nové album švédských Bloodbound těšili posluchači tradičněji pojatého metalu, počínaje zápisem "War of Dragons" se situace trochu změnila. V té době kulminovala popularita powermetalových spolků v čele se Sabaton, a kousek z tohoto sladkého koláče si hodlali ukousnout i krajánci z malého městečka Bollnäs s tím, že válečné téma zaměnili za draky. A protože se tato snaha setkala s úspěchem, nabízí severská parta své lehce obměněné sortě fanoušků co dva roky dílo, které je nabyté metalovou epikou a všeobecným náladovým pozitivismem.
Proti tomu nelze nic namítat, jinou otázkou je, nakolik můžeme novodobý kompoziční směr švédských autorů brát vážně. Jakoby nestačilo neomaleně smělé a trochu sobecké (minimálně ve vztahu k původním posluchačům) vklouznutí do trendových vod, severský sextet pokračuje v nakukování do vnějších partitur i v rámci tvorby jednotlivých skladeb. Pánové (případně firma AFM Records) se zřejmě nebojí ničeho, a tak jako první singl, jenž lákal na novou fošnu "Tales from the North", bez servítek vypustí song s refrénem, který dost výrazně evokuje hitovku "Eagleheart" od Stratovarius. Tohle by asi neměla být cesta, jíž se vydá seriózně uvažující skladatel, jenže u inkriminovaného stylu jakoby to nikomu nevadilo. Dle reakcí naprosté většiny fanoušků je každý podobný manévr okamžitě odpuštěn, případně zůstává nepovšimnut těmi, kteří o klasických žánrových kapelách nemají páru. A tak se může dál vesele "loupit" a vlastně se ve výsledku ani moc nesnažit. Úspěch je tak jako tak zaručen.
Naštěstí pořád existuje několik aspektů, které jdou jednoznačně ve prospěch Bloodbound. Tím hlavním je zpěv Patrika Sellebyho, který nesestupuje z piedestalu nejlepších stylových výškařů a navíc ve svém hrdle ukrývá poklad v podobě blahodárného optimismu. Druhým kladem je energie, jež z hudby Švédů dýchá. Ať za ni může skutečné nasazení muzikantů nebo "jen" čirá profesionalita, je pravda, že tahle parta dokáže být chvílemi hodně návyková. Nikoli v úvodu nahrávky, kterou startuje zmiňovaná singlovka, případně dvojice generických folkových bojovek "Drink with the Gods" a "The Raven´s Cry". Lépe si vedou až navazující skladby, přičemž album - po jistém přivyknutí vlezlé trendovosti - dokáže vtáhnout a nepustit.
V modernou ovlivněné dvojici "Mimir´s Crystal Eye" a "Between the Enemy Lines" potěší lehce sólující kytara i zpěvné vokální linky. Navazující kombo "Land of Heroes" a "Sail Among the Dead" nabírá dravé speedmetalové proudy, a díky naléhavému melodickému tahu se daří rozbouřenými rytmickými vlnami proplout bez sebemenší újmy (snad i díky pevným stěžňům vyrobeným pod značkami zavedených firem Angra a Freedom Call). Zbytek písní si zachová příjemnou autorskou pohodu, která je úzce spojena s agilní instrumentací, harmonickými zpěvy a dominantně oslavným tónem. Švédy je tedy nakonec možné vzít na milost, přesto bych napříště uvítal méně "okopčených" míst a větší podíl vlastní osobitosti.
|
