Spolků pojmenovaných podle vyvýšeného pietního místa pro vystavení rakve se zesnulou osobou se na evropské scéně pohybovalo povícero, připomeňme třeba turecké zástupce, kteří zabodovali se skvělou gothic symfonickou deskou „Unique“. Ostatním kapelám tohoto názvu se ale příliš nedařilo, pokud nebudeme počítat lokální úspěchy parodiků z Kazachstánu Чёрный Катафалк nebo i u nás známého avantgardního one man projektu Thy Catafalque z Maďarska.
Pravou energii ponurému názvu dodala až anglická sebranka Catafalque, ve které kooperuje čtveřice temnotou prostoupených individií z drone doomových Gnarl, post industriálních Hundred Year Old Man a sludge metalových Mastiff. Když smícháte hudební prvky výše vyjmenovaných kapel, nemůže vzniknout nic jiného než chorobný drone metal s výraznými post industriálními kořeny.
Pokud se zaposloucháte do bezůtěšného industriálního hlomozu, který se line z prvního eponymního alba z roku 2019, do děsivých smyček hluku, drtícího vše kolem, zjistíte, jakým vývojem si kapela do dněsních dní prošla. V souboru zůstal jen mozek projektu Dan Dolby, který na současném albu „Dybbuk“ zapojil nové spoluhráče a ti poněkud pozměnili konečné vyznění. Z výsledné čtveřice skladeb se zpoza hlukových stěn vynořují skutečné hudební nástroje, třeba v podobě dominantních bicích, evokujících tympány, které vnáší do skladeb pochmurné vzorce dávných rituálních domorodých tanců. Je rozpoznatelná i extrémně zkreslená kytara, která ve skladbě generuje většinou jen jeden riff, nebo několik repetitivních akordů. Novou tvář Catafalque představuje trojice songů, které následují po sonickém intru „Manifestation“. Ve čtrnáctiminutové „Infestation“ démoničnost projevu pomáhá dokreslit ženský zpěv Tanyi Byrne ze zpřízněných Bismuth, která má podobný projev jako divoženka Jarboe z legendárních Swans. Tu postupně nahrazuje zpěvákův animální řev, při kterém mnohému posluchači stydne krev v žilách. „Oppression“, ve které rotuje temný sabbatoidní riff, vyznívá jak doomová kolaborace raných Venom s Godflesh, což se v závěrečné „Possession“ nikterak zásadě nemění.
Je patrno, že se britští Catafalque inspirují post industriálními Merzbow, Lustmord nebo Throbbing Gristle, kteří jsou polidšťovány drone doomovými prvky. Hudebníci nejsou pravděpodobně žádné veselé kopy, záběry z jejich fejsbůku plné opuštěných vězeňských cel, potopených vraků lodí či záběrů z drsných existencionálních filmů tomu nasvědčují. Pokud se trochu porozhlédnete po jejich kamarádech, rozkryje se vám hudební svět mimo mainstream, který se vrací k základům těžkotonážních stylů. Takovou očistnou katarzi spočívající v totálním zaplavení sluchového aparátu hlukem je třeba si čas od času dopřát. Catafalque vědí jak na to.
|
