Multiinstrumentalista Nimblkorg (vlastním jménem Kevin Beltrand) zjevně dobře ví, jak upozornit na to, že jeho muzika nebude nejjednodušší záležitost. Jazykolam (i prstolam) coby název Shylmagoghnar by už příznivcům neotřelého blacku nemusel být neznámý, fakt, že z původně dvojčlenného projektu je dnes už Nimlkorgova solitérská záležitost, či to, že albová novinka „Convergence“ je (stejně jako minulá deska) natažená přes hodinu, si o pozornost jednoduše říkají. Co teprve, když se zaposloucháte do atmosférické nahrávky, u které je dominantní žánr jasný, ale směr cest, kterými vás Nimblkorg protáhne, se v řadě případů jen těžko odhaduje.
Připočtěte k tomu fakt, že čtyři z deseti skladeb jsou ryze instrumentální, přičemž nejdelší z nich, „I Hear the Mountain Weep“ (zároveň nejdelší skladba alba) desku otevírá. I to svědčí o tom, že nějaká pravidla či obvyklé postupy jsou Nimlkorgovy naprosto ukradené. Sledovat bobtnající atmosféru i čím dál dominantnější melodii v epické skladbě, v níž jsou díky příjemně vyváženému zvuku dobře čitelné jednotlivé nástroje, je jednoduše řečeno radost. Není třeba vytvářet složité motivy, Shylmagoghnar si v podstatě vystačí s málem a přesto skladba neztrácí dynamiku a přitažlivost. Následující „Folllow The River“ začíná až romanticky napínavým piánovým motivem, ale jakékoliv náznaky jemnějšího vyznění rozežene uskřípaný vokální projev, střídající se s chropotem i rytmická masírka. V „Threshold“ se Shylmagoghnar ponoří do pohanských nálad a možná si vzpomenete na Ensiferum, spojení hrubosti a melodičnosti funguje zcela bez výhrad, finální vybrnkávaný ocásek znovu přejde k zasněnější náladě. Nimblkorg se nebojí sáhnout po elektronice, smyčcích, či heroičnosti a díky tomu, je (přes velmi konzistentní základ) album velmi příjemně rozmanité a stoprocentně náladotvorné a prakticky každá ze skladeb nabídne osobitost, neotřelost a dobrý nápad.
Na předchozích albech se Shylmagoghnar vydal na pouť, vyprávějící o lidské existenci v čase a prostoru, ve finální část trilogie „Convergence“ doprovodíme hlavního hrdinu na cestě vstříc smrti, při které se zbavuje břemen, poutajících jej k minulosti. Nečekejte ani záblesk optimismu, ale silnou a působivou atmosféru, ze které jde příjemný strach.
|
