Co byste čekali za muziku, jež mají na svědomí muzikanti, kteří působili u hard-core / punkových veteránů Discharge, v podobně laděných Nausea, v crust punkových Amebix, či u industrálních Ministry? Čtveřice Jeff Janiak, Stig.C.Miller, JP Parsons, Roy Mayorga se společně pustila do práce už v době covidové uzávěry, a i když si JJ postěžoval, že tvorba alba z domova na dálku byla martýriem o spoustě pokusů, omylů a neustálém předělávání, výsledkem je prvotina „Let Them Eat Fake“, na níž se anglo-americké kvarteto vydalo velmi příjemnou alternativně atmosférickou cestou mezi gothic rockem a post-punkem.
Houpavá basa, hypnotické gothic rockové tempo, jednoduchá, nakřáplá kytara, atmosférické zvuky, líný hlas, občas hystericky vyhrocený, nenucené narůstání intenzity – takhle False Fed otvírají album v „Superficial“ a pokud vám voní svět The Sisters Of Mercy či Killing Joke, nejspíš neodoláte. Přes syrovější a neotesaně ukřičenější „The Tyrant Dies“ se False Fed nejvíc vytáhnou v líné „Echoes Of Compromise“ s uhrančivou kombinací melancholicky hlubokého hlasu a znervózňujícího šepotu, podobná technika stoprocentně vychází i v totálně vlezlé „Mass Debate“, která postupně agresivní a její jedovatá atmosféra a krásně otravný jednotvárný motiv se spolehlivě uloží do paměti. Je-li šest skladeb nasyceno hodně znervózňující atmosférou, závěrečná „The One Thing We Can Not Avoid“ s vyprávěním a klidným vybrnkávání je spíš strašidelně depresivní záležitost, dokonale završující osobité album.
„Každý asi čekal nějaký d-beat powerhouse crusty punk a ono to tak úplně není. Jedinou věcí, kterou jsem chtěl udělat, bylo tohle neudělat, neviděl jsem žádný smysl v tom dělat znovu to samé“, svěřil se Jeff Janiak a nelze jinak, než jeho přístup kvitovat – když už si muzikant založí nový projekt, není od věci, když probádá i jiná zákoutí své muzikantnské duše. Obzvlášť, když to dopadne tak vydařeným způsobem jako v případě False Fed.
|
