Umělá inteligence hýbe světem. I tím, v němž se pohybují kanadští Unleash The Archers. Před třemi lety (tedy v době, kdy to ještě nebyl až takový fenomén) si zpěvačka Brittney Slayes zahrála na vizionářku a stvořila hudební příběh o tom, kterak se na budoucí dystopické planetě Zemi prosazuje umělá inteligence, jehož hlavní postavou je Phantoma, jednotka Fáze 4 – síťové úrovně 0, model A (aneb „Ph4/NT0-mA“). Do procesu tvorby (vyjma videí a části textů) údajně neměla umělá inteligence vstupovat. Úplně bych tomuto tvrzení nevěřil, neboť mluvíme o době, kdy o v podstatě univerzálně dokonalých Frostbite Orckings svět dosud neměl tušení, a poměrně sterilní a na efekt stavěná novinka „Phantoma“ je na tom nápadově tak, jako by za její zrod byl odpovědný někdo, kdo má dobrou teoretickou představu o tom, jak by měla povedená skladba vypadat, ale s nápady a autorskou obratností se teprve učí zacházet. Což při pohledu do diskografie Unleash The Archers, ve které se nachází hodně vydařené kousky, je poněkud tristní.
Promo materiály mluví o jedinečném mixu power metalu, tradičního heavy metalu, moderního progu a popového cítění kapely. V podstatě to tak může být (byť jedinečností bych se kdovíjak neoháněl) – v základu najdete power i heavy metal, díky spoustě elektronických zvukových stop zní nahrávka zcela moderně a v nejsilnějších (!) momentech se Unleash The Archers noří do popového oparu. Do uměle inteligentního konceptu zapadá i jakýsi chlad, který z nahrávky dýchá – jako by Unleash The Archers zapomněli na to, že je potřeba nabídnout nejen formu a efekt, ale i obsah. Anebo naopak chtěli zdůraznit, jak může strojům podřízená buducnost znít odtažitě, univerzálně a bezpohlavně (čemuž by mohl nasvědčovat alarmující slogan z finální skladby „Blood Express“ – I´m Not A Human“), potom ovšem klobouk dolů.
Unleash The Archers oproti minulé desce ubrali na mohutnosti, o to víc vykoukne na světlo to, že občas bez nápadu mlátí prázdnou slámu (zkuste téměř titulní „Ph4/NT0-mA“), úžasná zbraň v podobě hlasivek Brittney byla v minulém kole také účinnější, a tak se kapela s nevýrazností, která se v rámci jakési vytrvalé sinusoidy neustále vrací, potýká v rámci většiny skladeb. Až v momentě, kdy dojde na nasládlejší, lidštější, uvolněnější, hravý, poprockově - písničkářský výraz v „Give It Up or Give It All“ se silným sborovým nápěvem lze získat dojem, že Kanaďané jdou i trochu do hloubky, která ovšem více než sedmiminutovou délku neutáhne. A když dokážou rozbouřit pořádné drama se slušnou porcí agrese v „Ghost In The Mist“ (tohle jsou spolu s úvodní „Human Era“ potenciální vrcholy desky), ztratí ve vlažnějším refrénu spoustu síly.
Občas to funguje, občas ne. A tímhle způsobem se Unleash The Archers propracovali k nejslabší a nejstudenější položce diskografie.
|
