 MOTTO:
„Tak já teda navrhuju, že třeba ženský by měly bejt nahatý jenom vocaď-pocaď…“.
„Jasně, předsedo! A mužský vod pytlíku dolů!“
Při ohledání mírně řečeno nestandardního skupinového fota uvnitř bookletu, kde je každý ze členů Morsgatt vyfocen se svým přírodou naděleným „nástrojem“ v ruce, mě tahle hláška z klasické Troškovy komedie padla na mysl s rychlostí exkrementu mizejícího v útrobách veřejné toalety. Homosexuální anální praktiky (slovo „anal“ je v názvech dvanácti položek – až na jednu jsou to všechno intra), výkaly, evidentní patologická touha po obnažování… Chvilku jsem přemýšlel, co je to proboha za úchylné existence, ale když jsem si pak s plácnutím do čela přečetl, že tito elegáni, po nichž jistě zaplesá nejedno něžné dívčí srdéčko, pocházejí z našeho sousedního Německa, bylo všechno jasné. Jednoho vlahého večera roku 2000, kdy záchody čvachtaly obzvláště líbezně, se sešla ke společné konzumaci alkoholu vykutálená čtyřka Clitcommander, Long Dong Rubber, Tankball a v neposlední řadě skrytý intelektuál a lidový myslitel (soudě podle nicku), Slowshitter. Padli si svými společnými koníčky do oka, zastrčili si vzájemně do zadní části těla něco ze stolovacích potřeb (viz obrázek s umělohmotnými vidličkami) a pod názvem Morsgatt se rozhodli svým sypajícím death/grindem dokázat svým maminkám, že z nich přeci jen v životě něco bude.
Debutové plnometrážní prkénko „Butt Mud“ je logickým pokračovatelem splitka s kolegy Scurvy (vzájemná láska je natolik neochvějná, že je jim tato deska dokonce věnována). Čtyři písně z této libozvučné strofy „Funeral Fist Fucker“ jsou k novým jednadvaceti stopám připojeny jako milý bonus. Na to, že se Němci tváří spíš jako sranda-projekt (hesla typu „no lyrics, no vocals and also no clothings are used on this recording“, popřípadě „coverartwork by a mongoloid 3year kid“), „má hudba více než slušné grády a mnohdy mi jejich „mlaskavě“ nazvučené kopáky silově znějících rychlopalných bicích + těžce podladěné kytary dokonce připoměly velikány Dying Fetus (ovšem méně technické a s kanálnějším „praso-vokálem“). Smrtící songy „Horney Chicken Joints“ (můj favorit) či titulní „Butt Mud“ řádně provětrají vaše reproduktorové soustavy, o grind se zde jedná spíš co do rychlosti klepaček, jinak se disk nese v zatěžkaném deathovém soundu. Jalových pasáží je jak šafránu, riffy jsou velmi zdravě chytlavé a mají se k životu. Nedlouhá akurátní stopáž je vyloženým kladem. Clitcommanderovu hlasovému rejstříku nelze řící jinak než kanalizační bas, bublavý murmur překrásně hladí ušní bubínky. Co se týká onoho bonusového splitka – zvuk sice celkem pokulhává (dá se to), ale úroveň muzicírování není až tak moc horší. Upozorňuji útlocitné povahy, že až uslyšíte některé z inter a uvidíte lahůdkové fotečky z coveru (německé fekal-porno:-), tak se buďto v té vteřině odběhnete nadýchat se čestvého vzduchu a „odložíte si“ z balkónu právě snědený oběd, nebo se budete smát ještě týden potom. Doporučuji k ruce německý překladový slovník… Když už jsme u obalu, ten je totální parodií na „Altars Of Madness“ od Morbid Angel - doufám, že poslali jednu kopii CD také Treyovi, jistě nevyjde z údivu.
„Butt Mud“ je hudebně velmi příjemným překvapením minulého roku, jejich death/grindové tlučení se jen tak neoposlouchá – třeba „Shit On Her Clit“ je sice jen o dvou třech riffech, „Gastric Influenza“ má cca sedm vteřin (z toho pět vteřin ticha), ale to je vedlejší. Stylový instrumentální fortel mají Morsgatt spolehlivě osvojený ( „Anal Armageddon“). Jen se k tomu CD nikdy neotáčejte zády a pokud vám v koupelně spadne mýdlo na zem, tak pamatujte, že němečtí „anal attacking grinders“ jsou vždy ve střehu…
|
