V době, jako je ta dnešní, se black metalovým smečkám, holdujících používání symfonických prvků a orchestrálních pasáží příliš nedaří. Orchestrální pohanská múza L.O.N. a jeho domovský, číslo jedna projekt HELLVETO, nebo vikingové GRAVELAND, tito všichni již svojí tvorbu nijak neobohacují nějakou tu dobu, ale stále se vracejí s totožnými nahrávkami pouze s odlišnou stopáží a názvem. Dnes vám opráším desku „He Has Come…“z roku 2004, polské, symfonicky, sympaticky dočerna sladěné kapely THY HASTUR, která o nápady nouzi v žádném případě nemá!
O kapelu neznámou se v žádném případě nejedná. Kapela samotná má za své osmileté fungování nespočet koncertních vystoupeních, hlavně pro polské fanoušky, jelikož se za hranice svého státu příliš nehrnou a dvě dlouhohrající díla. Prvotina s názvem „He Has Come…“, kterou vám dnes představím, byla nahrána z materiálu, který kapela složila a představila v živém podání již v roce 2002-03, avšak až rok 2004 se stal tím, ve kterém vznikla zmiňovaná deska. Sedm skladeb, které mluví svým osobitým a nepoddajným symfonicky a majestátně bravurně dobarveným hlasem. Nejedná se o žádnou agresivní podívanou typu THUNDEBOLT, nebo Severských black metalových hord typu 1349, avšak svojí nepoddajnou duši deska skrývá. Přes slabý zvuk, zapříčiněný nedostatkem prostředků kapely k nahrávání v kvalitním studiu, je relativně těžké rozpoznat všechny hrané kytarové riffy, které nejsou žádným divotvorným úkazem, ale působí velmi jednoduše s melodickou podstatou a jsou velmi lehce zapamatovatelné. Žádná agresivní dosycení nebo speciální efekty, ale pouze slabé vybrnkávání a jen po málo hutných rifů, které by přehlušovali zbytek instrumentů. Za to však deska disponuje velmi zdařilým bicím automatem, který i když zní jako lepší automat, umí výborně doplňovat celkový kontext a pro neznalé dokáže navodit dojem živého bubeníka. Silné, rychlé, nepoddajné, ale hlavně velmi nápadité přechody, i když jen velmi málo kombinované s činely, což mi docela schází. Nadměrnou pozornost si připisuje dvojšlapka, která válcuje sluchovodů posluchače v každé skladbě, přesahující i šest minut, občas působí už i nepříjemně, nebo až vleze, avšak i to není zdaleka žádný problém, který by se nedal skousnout. Nejzajímavějším, nejpovedenějším a dozajista nejatraktivnějším prvkem desky jsou klávesy a jejich sympatické začlenění. Nesnaží se svojí hrou ani tak vyniknout, jak doplnit celkový temný kontext desky, která je sama skryta pod vkusně provedeným obalem. Sympatický klávesista v ženské podobě, Kawa, si se svým nástrojem umí pohrát, ať už dlouhé temné, zamyšlené, promyšlené, do tmy se táhnoucí klávesové tóny, nebo rychlé melodie, podobné těm kytarovým, toho všeho je klávesistka schopna. Klávesy jsou nepřeslechnutelným a velmi důležitým prvkem, který dobarvuje atmosféru a je nedílnou součástí každé skladby. Kawa dříve působila v kapele LATHSPELL, která je mi velmi blízkou svojí deskou „Versus Ecclesia“. Zpěvák Argh má za sebou již mnohé působení (MORD, MEPHISTO, CARNAGE, a nebo DARK SUN, ze kterých odešel spolu s nynějším kytaristou THY HASTUR, Mordorem), a to dokazuje i jeho vyzpívaný a usazený black metalový vokál, se kterým disponuje. Jeho hlas je ozdobou a povedeným aktem na této nahrávce, který osloví, částečně i zaskočí svojí suchostí, ale působí velmi osobitým a dravým dojmem, ze kterého sálají zkušenosti a nespočet odzpívaných vystoupení a let.
Zkušenému, znaleckému sluchu a jeho následnému posudku neunikne, že se jedná o prvotinu, která nemá silnou základnu v podobě financí, které by zajistili lepší prostředí pro realizaci desky. Deska je nahrána v domácím studiu, a proto neoplývá profesionálním zvukem, který by jí jistě velmi slušel a v neposlední řadě prospěl. Délka 33 minut je mi krátká, ale raději půlhodinový mazec než hodinovou zkomoleninu. Skladby jsou zajímavě zpracované s dobrým nápadem, který je doplněn o silně atmosféru podbarvující klávesy. K tomu si přičtěte melodické kytarové riffy s krátkými, za to ale lehce zapamatovatelnými sóly, a máte okamžitě jasno, oč se jedná. Desku hodnotím kladně a přikláním se k názoru, že i když se jedná o slabou nahrávku, co se zvuku týče, hodnotím ji nadprůměrně za její osobitost a celkový dojem z poslechu, který se počítá v desítkách!
|
