Nemám vůbec ve zvyku psát své rozumy o tištěných časopisech. Hudební magazíny miluji a basta. Chyby (nemyslím pravopisné) se mi v nich hledají daleko hůře než na internetu, kam dnes může psát každý, s odpuštěním, blboun (bohužel to platí už i o některých webzinech). Hobluda, šéfredaktor fanzinu Tuberculosis, mě však o můj názor požádal, takže vyhovím.
Tuberculosis jsem nikdy nepozoroval. Ne že by mi vadila tvrdá hudba, na kterou se recenzovaný plátek upíná, ale tak nějak jsem ho považoval za „mrtvý“. Jsem proto vážně rád, že v ruce držím další kvalitní fanzin, který je obsahově slušně nabušený a graficky takřka profesionální.
Nové číslo necouvlo z přesně vytyčených kolejí předchůdců – žádný jiný žánr než ten extrémní zde nenajdete a svým způsobem je to i dobře. Na druhou stranu si na sebe autoři vytvořili celkem slušný bič, protože psát neustále recenze jen na death metal či grind není vůbec jednoduchá záležitost. A že je to na časopisu znát...
Začnu u grafické stránky. Ta se mi líbí. Je podobná „konkurenčnímu“ Pařátu, přičemž míří k větší moderně, na druhou stranu je méně přehledná, což je asi největší nevýhodou tohoto časopisu, prostě se v něm nemohu vyznat.
Hlavní náplní jsou samozřejmě rozhovory. Stejně jako v Pařátu jsou dělané hodně lehkou rukou, takže je každý celkem slušným čtivem. Nemohu však nezmínit, že občas pánové se svými otázkami míří až k vodám trapnosti, což je škoda. Dával bych si pozor, které dotazy jsou legrační, a které dělají spíš z autora vola. Nic ve zlém. Který se mi líbí nejvíce? Asi vzpomínková záležitost kolem PATHOLOGIST. K těm trapnějším pro příklad patří GRONIBARD (vím, že příliš hetero asi nebudou, ale proč mít celý rozhovor pocit, jak se autor v těch homo otázkách vyžívá?).
Obstojnou kapitolou jsou recenze. Někteří autoři se evidentně vyznají, ale chybí mi větší nadhled. Kritici zde totiž vůbec nejsou kritičtí, o čemž mluví hlavně neustále nesmyslně vysoké hodnocení. Že by byla každá grindová nahrávka geniální?
Nejslabším článkem jsou reporty, což se od minulého čísla (které mi Hobluda poslal pro srovnání) příliš nezlepšilo. Nejlepší prací je paradoxně autoreport Vlakina z putování jeho INGROWING s legendárními NAPALM DEATH.
Co mi v časopisu chybí? Nějaké zvláštní články – vzpomínkové, anketní. Stačí se mrknou k již zmíněnému Pařátu.
Největší klad? Paradoxně vložený CD bonus (jehož rozbor v blízkých dnech), který je regulérním split albem třech tuzemských grind spolků. Výborný nápad, který je výhodný pro všechny strany.
Nové číslo Tuberculosis se dobře čte, což je jasnou devízou! S chutí jsem ho přečetl celé. Některé nedostatky vem čert, hlavně když je co třímat v rukou na záchodě (přiznávám se, většinou časopisu jsem přečetl při vykonávání potřeby, jsem produktivní). Slušná práce a oproti předešlému číslu znatelný posun vpřed. Držím palce do dalšího čísla! Hodnocení po mně nechtějte. Necítím se k tomu oprávněn...
|
