Zcela nádherný booklet! Ručně kreslený, vše černé na bílém podkladu, asi kombinace tuš - uhel? I texty jsou psané ručně. Obrázky plné detailů a na každém z nich vystupuje smrtka. Humor, perverze, nadhled a zřejmě i hloubka.. Nádherné, nenásilné, --silné.. A co je tam vlastně vyobrazeno? Vývoj kapely napříč časem. Už samotný cover, který u recenze vidíte i vy, je vlastně prvním obrázkem.. Smrtka veze miminka-členy kapely v kočárku.. jedno řve, jiné mlátí o kočárek baby-flaškou.. ano, už tam jsou vidět hudební vlohy.. po otevření bookletu následují další vyobrazení s obrázkem smrtky (ona se tam vždycky tak nějak náhodně nachomýtne)..... Tedy napříč časem..
malé dětí hrající koncert ve školce
hippie kapela
metaloví pózéři v kontrapunktu s prdelatými děvkami (jedna má výrazné cecky, druhá je otočena nejen zády, což ale vůbec nevadí)
kapela užívající si (zřejmě nejen slávu) ve fontáně s tlustými andělíčky-prasaty, přičemž smrtka pije koktejl s deštníčkem
formace mění svůj repertoár a v domově důchodců hraje odrhovačky (smrtka se už dívá na hodinky)
na dalším výjevu se kapela tak nějak už rozpadá, přesto drží pohromadě a hraje.. vzpomínáte ještě na Eddieho, maskota IRON MAIDEN?.. obecenstvo tvoří důchodci, zřejmě nemocniční prostředí, smrtka klepe jednomu z diváků na rameno..
a závěrem?
co jiného než vlak.. smrtka ho řídí a kapela se odebírá přes hranice času a prostoru do Pekla, kde je zdraví (?) nějaký tlustý čert.. nebo dokonce samotný Satan?
Všechny ilustrace přeplněné nádhernými detaily i symbolikou.. Tak jsem si vzpomněl, co mi před mnoha a mnoha lety při jedné filosofické disputaci, snad o posmrtném životě, řekl jeden známý.. „Já chci jít do Pekla, protože tam budou hrát CRADLE OF FILTH...“
Začíná to jako klasický střednětempý old-school death, ale pak se struktura bortí do avantgardního bordelu (chaosu) - pop, jazz..... Chcete škatulku? Tedy avantgardně-úchylný metal nejblíže k deathu. Většina alba je protknuta klávesami, často progresivně jazzujícími. Hudba se mi víc líbí v zmíněných "avantgardních" pasážích - ty deathové mi přijdou standardní a nic moc z nich většinou necítím. Nějak mi nesedí zvuk kytary, ale to je samozřejmě otázka vkusu. Vokál celkem klasicky deathový, v avtg pasážích různé deklamace, popová úchylnost, klasický zpěv, jódlování.. Sem tam jakoby inspirace kouzelnými MR. BUNGLE (projekt Mike Pattona, ex-zpěváka mých absolutně nekriticky milovaných FAITH NO MORE). Ale MR. BUNGLE mi hudebně i feelingově dávají daleko víc. Co se týče hudby, nahrávka FREUND HEIN mě přes svou pestrost a techničnost moc nezaujala.
V textech najdete angličtinu, němčinu a u písně s (krásným) názvem "Truth And Other Lies" je dokonce i řečtina. Budete-li chtít, povšimněte si níže i zajímavých názvů skladeb..
Rakouští FREUND HEIN vznikli v roce 1994 a za sebou mají kromě aktuální dlouhohrající desky následující počiny: "Craving For Valusia" (EP, 1997), "Bone Video" (Video/VHS, 2000), "Bonetrax" (demo, 2000), "Subversive Revolution" (EP, 2001) a "Coincidentia Oppositorum" (EP, 2002).
A etymologie názvu kapely? „Freund Hein“ není jen německé synonymum pro zubatou, ale také pro černý humor a inkontinenci. Alespoň tolik oficiální web.
Hodnocení cítím na 6/10 a k tomu přidávám 1,5 bodu za booklet.
|
