Jako již každoročně se v srpnu koná přehlídka extrémního metalového umění. Tentokráte posunuta o týden později, ale za to ve stejném areálu, vojenské pevnosti Josefov.
ČTVRTEK
Otvírákem letošního, již třináctého ročníku, se stali Suffocate Bastard. Zaslechla jsem jen z dálky, ale i to mne utvrdilo, že se jedná o typický grind s jatečními vokály.
Mindwork, mladí a nadějní nástupci českého melodického death metalu a´la skupina Death. Naposledy jsem je viděla loni v pražském Rock Café, kde jim komorní klubová atmosféra velmi prospěla. Tady se mi bohužel zdáli poněkud nervózní a celkový výkon dosti nekompaktní. Pomalejší deathové riffy však lehce rozvlnily začátek Brutal Assaultu.
Následovali Inveracity. Dobrý zvuk, kvalitní grindový nářez, sypačka jak má být. Bohužel jsem zachytila jen pár skladeb.
Gloomy Grim, vskutku nadprůměrný black, o to více, když pocházejí z USA, kde se vyskytují spíše partičky brutaldeathové a corové. Zpěvák v kutně nasadil skvělé havraní tempo, vše výborně dokresloval symfo podklad. Pěkná podívaná.
Dále se pak představili Beheaded, opět grindová sypačka, kterých tu bude ke slyšení ještě několik.
Potom začali hrát italští Sadist, kteří předvedli, co znamená výraz progresivní deathmetal. Výborně našlápnuté deathové party, krásně doplněné klávesami. Nebáli se i sáhnout do škatulky s orientálními melodiemi. Perfektní kytary, super basová linka, charismatický zpěvák. Nemám naprosto co vytknout. Jen škoda, že byli přijati celkem chladně. Kapel takového formátu je nutné všímat si více.
Gore grindový nářez nám předvedli General Surgery. Oděni v bílých pláštích s cákanci od „krve“ pěkně chirurgicky řízli do pravého. Pestrý grind s měnícími se party a neplochým dojmem lehce rozpálil rozjíždějící se publikum.
Po nich nastoupili symfometaloví Hollenthon. S „manowarovským“:-) vzhledem a nezáživnou produkcí mě donutili odsunout se na klidnější místo a nabrat síly na další nášup kapel.
Z důvodu pomalého odbavování u hlavní brány jsem s jazykem na vestě dobíhala na Samael, přišla jsem ale již pár minut po začátku. Temní elektrometalisté předvedli skvělý set, zahráli skladby z celé tvorby, hlavně ale přijeli představit své novinkové album Solar Soul. Celé to uzavřeli songem "Slavocracy", publikum bylo velmi spokojené.
Co ale přišlo pak se nedá ani slovy popsat. Řekové Septic Flesh zaútočili neuvěřitelnou silou. Rozmačkána a vhozena na protější stranu hradeb josefovské pevnosti jsem s údivem sledovala tu naprosto nepopsatelnou smršť geniální hudby. SF hráli převážně z aktuálního špičkového alba Communion. Měla jsem trochu obavy, zda jejich symfoničnost v live vystoupení nezanikne, ale chyba lávky. Vše perfektní, jak z cd. Možná ještě lepší. Všichni jsme se svíjeli v septické horečce. Zatím pro mě nejlepší performance večera, nebo snad i celého festivalu? Naprosto vyčerpaná odcházím nabrat síly, přicházím tedy o Exodus a Finntrol.
Pak nastoupili Mayhem. Po předloňském vystoupení, jako zvoník u Matky boží s mávající větvičkou, jsem čekala s čím Attila přijde dnes. Make-up nechyběl, avšak zbytek show dosti pokulhával. Obrácený kříž s Kristem a mávání oprátkou mě nějak nevytrhlo. Po hudební stránce také nic převratného. Zvuk byl dosti špatný, vše slito do jedné zvukové koule.
Jako čerti z krabičky vyskočili na podium holandští progresivci Textures, kteří přijeli představit své aktuální album Silhouettes. Jak jsem již psala v recenzích, tato formace je opravdu perfektní progrese, jedna z nejlepších kapel moderního evropského metalu. Zpěvák Eric Kalsbeek je famózní, střídá řev s čistým zpěvem jako by se nechumelilo, zbytek kapely předvádí také super výkony. Textures - perfektní metalcorový nářez, další vrchol prvního dne festivalu. Není co dodat.
Z posledních sil se přesouvám na závěrečné vystoupení, na tuzemské Harmony Bay. To, co produkují, je naprosto úchylná šílenost, asi něco jako když Ross ze seriálu Přátelé předvádí svoji hru na klávesy. K tomu neméně normální růžové kostýmy. Již dál nemůžu, vyčerpaná nabírám směr kemp.
|
