Bloodbath jsou pro mě vlastně velkou nadějí, že death metal ve své původní síle a formě není ještě zcela mrtvým (death :-) ) stylem. Právě oni jsou příkladným reprezentantem těch formací, které se drží zažitých standardů té nejvyšší kvality a čerpají z těch nejlepších pramenů, které scéna kdy dala a které si mohu jen vybavit. Tedy žádný hybrid, kříženec, paskvil, který se jen brutálně tváří, implantuje, ve snaze se zavděčit náctiletým, HC prvky. Nic podobného! Jen čistý dech smrti, páchnoucí z každého tónu a hraný bravurou mistrů „extra klassy“.
Už pouhý line-up napovídá, že se zde setkávají ti nejlepší z nejlepších a spolu tak tvoří smrtící tvůrčí kombinaci hudebníků, o kterých, tedy, o jejichž kvalitách, by snad neměl nikdo pochybovat. Máme zde co do činění se jmény, která jsou úzce spjata dnes již s živoucími legendami Katatonia, Opeth, Edge Of Sanity, Hypocrisy nebo Pain.
Nakonec, počtěte si…. :
Dan Swanö (guitar, drums, 1999-2006), Anders Nyström (guitar), Jonas Renkse (bass), Martin Axenrot (drums, 2004-present), Mikael Åkerfeldt (vocals, 1999-2000, 2004, 2008-present), Peter Tägtgren (vocals, 2004-05), Per "Sodomizer" Eriksson (guitar, 2008-present)
….no není tohle dostatečná záruka „best“ kvality?
Detailně popisovat technický death metal v plné nahotě, nadupaný skvělými kytarovými sóly, technickou basou a špičkovým masakrem bicích, by bylo na tomto místě úplně liché. Každému, kdo prošel kolem zvučných jmen této třídy (hudební škatulky), se musí ihned rozbalit před očima sada formací zvučných jmen.
Já bych zmínil především gigant jménem MORBID ANGEL, jehož odkaz na mě zde dýchá z každého zatuchlého a hnijícím masíčkem „vonícího“ temného kouta. Švédská škola dala tomuto „böse“ dítku na cestu zátiším rozvalených náhrobků a padlých křížů jen to nejlepší.
Nesmím opomenout maximálně pochválit maximálně skvěle vyvedený a originální přebal alba, který se vymyká všem zažitým klišé, jak motivem, tak spektrem použitých barev.
Dílo, geniálně promyšlené do poslední noty. Nefalšovaný, krví zalitý masakr špičkové technické úrovně, co uspokojí každý váš smysl beze zbytku.
Zajímavé je, že mi v Opeth Åkerfeldtův vokál nijak zvlášť nesedí, spíš naopak. Tady mi připadá geniální! Snad je to i tím, že na Opeth nijak zvlášť neujíždím.
S každým dalším poslechem téhle fantastické fošny rostla má touha mít dílo Bloodbath komplet a tak se stalo, že s výjimkou „živáku“ a EP´s jsem je pořídil. To zároveň znamená, že si jejich předchozí tvorbu již brzy přiblížíme a pokusíme se, bude-li to možné, o konfrontaci. Mým momentálním favoritem je flák „Iesous“, ale zítra to nemusí být už vůbec pravda. Tak silný a skvělý materiál to je!
|
