S útokem thrashingu na nejvyšší pozice zájmu metalistů je dobré připomenout, že už v roce 1991, tedy ještě když jsme byli Československem, vtrhli na domácí trh, vedle třeba Arakainu i jiné, žel, dnes již zapomenuté, smečky.
Takoví SAX příkladně velmi zdařile a obratně sekundovali „západním“ thrash smečkám, což jim také do jisté míry zajistilo zájem vnímavější - tuzemské metalové veřejnosti. Samozřejmě, že v kontextu vývoje světové scény se jeví jejich tehdejší pojetí poněkud neohrabaným. To je z části způsobeno především chybami na „kráse“ zvuku. Zkrátka absentovaly potřebné zkušenosti na straně mistrů zvuku, kteří byli zvyklí pracovat s poněkud jiným „materiálem“, že.
SAX nepochybně disponovali víc než dostatečným tvůrčím potenciálem a spolu s velmi talentovaným textařem Pavlem Pijákem za mikrofonem, který vládl nezaměnitelným vokálem, o kterém si mnozí dnešní „vřískalové“ mohou nechat jen zdát, tvořili historicky nesmrtelné hudební těleso.
Na samém počátku přišli tuším jen nějaké demáče, jako „With Satan In The Body“ nebo „Zone Of Fear“, které by se údajně měly v brzké době snad dočkat i znovuvydání. Prvním dlouhohrajícím klenotem pak byla předmětná „Zóna strachu“. Hudebně se jistě nejednalo o žádný převrat, ale jednoho tehdy potěšilo, že i domácí scéna ožila přílivem čerstvé krve. Mnozí, dosud neznámí průkopníci tuzemského nářezu se tak chopili nové, nečekané možnostíi nahrát si rychle aspoň jedno (dvě), ale také i první a zároveň poslední album.
Kapele SAX se to podařilo ve spolupráci s Petrem Jandou (Olympic), nahrávka byla pořízena v jeho studiu „Propast“, o zvuk se postarala dvojice Ackermann/Vráb. Veškeré texty, řešící přímo nebo „kódovaně“ nezadržitelně se blížící apokalypsu, ale také zvrácenost bolševismu (srovnávanou zde právem s fašismem), napsal Pavel Piják sám a o hudbu se postaral Pavel Urbánek.
Thrashing, který SAX předváděli, nebyl nepodobný příkladně německé scéně, zastoupené takovými Sodom, Kreator a jim podobným, dnes již kultovním bandám. Obal mnohým dnes jistě může připadat poněkud úsměvný, ale zkusme se prohrabat relikviemi té doby a podobného žánrového zaměření a zjistíme, že byl do jisté míry neobyčejně kreativním a nezaostával nijak za světovým standardem. Informace o SAX se dnes na netu hledají velmi obtížně, a tak jim, prosím, nepřikládejte zásadní váhu.
SAX se vynořili stejně rychle, jako se vypařili a někde jsem vyšťoural, že by snad nějaká stopa z „trosek“ mohla vést k relativně známějším „Forgotten Silence“. Tady ovšem mé pátrání končí, protože hudba podobných skupin je zcela mimo můj zájem. Sorry!!!
P.S.: Tehdy ten černý „lívanec“ stál tvrdých 67,- korun!
|
