Tak jestliže jsem (nadneseně řečeno) mluvil v souvislosti s LEGION OF THE DAMNED o jakémsi úsvitu nových, snad lepších časů v podobě návratu tradičních hodnot do metalové hudby, pak s novým albem KREATOR už nade mnou září slunce jistoty a vědomí, že scéna se rychle uzdravuje.
Staří thrashoví harcovníci prošli za dobu své kariéry řadou proměn, které mi sice mnohdy úplně příjemné nebyly, ale jak víme, pokrok si žádá oběti, a tak budiž vše špatné zapomenuto.
Připomenu jen, že KREATOR už na předchozích dvou albech zásadně naznačili směr svého budoucího směřování. Mimochodem, předposlední „Enemy Of God“ je pekelně vypečenou ďábelskou jízdou, kterou si stále nenasytně užívám. Čas ovšem pokročil o čtyři léta vpřed a já mám v pazouře překrásně vyvedenou rozkládací limitku, obsahující i DVD se záznamem z příprav novinky. Album samotné nabízí dospělou, thrashingovou jízdu se spoustou zajímavých míst, vynikajícím zvukem a skvělou čitelností všech nástrojů. Nahrávalo se tzv. naživo, což novince zajistilo perfektní atmosféru živelnosti a materiálové konzistence. Zaznamenal jsem i drobný, ovšem nepřeslechnutelný žánrový posun směrem do „severských vod“. Inu, ani legenda nesmí zůstat stát, přešlapujíc na místě a neustále se musí rozhlížet, jakým směrem světová metalová hudba kráčí.
Po prvních třech, řekněme klasických a stylově čistých vypalovačkách mě trochu nalákala svým mírným kytarovým intrem čtvrtá „Amok Run“, která se však opět po chvíli rozjede do žhavé jízdy, probarvené šikovnými změnami temp i nálad.
KREATOR na své novince v žádném případě nepopírají své kořeny. Jen tak nějak citlivěji pracují s tímto vysoce výbušným materiálem. Opracovali jej i za pomoci „jemnějších“ nástrojů, a tak výsledek již nevyznívá tak neotesaně a kostrbatě, jak tomu bylo v začátcích. Vytratila se i hluchá a monotónní místa, v minulosti tolik četná. Vytratily se i touhy po experimentech. Zůstala jen čistá ocel vysoké tvrdosti.
V osmé „To The Afterborn“ musím určitě vyzdvihnout výborný (právě sever evokující) refrén. Skvěle odehrána jsou i všechna zde se vyskytující se sóla, která v žádném případě nejsou jen levnou klišé-kytarovou onanií. Devátá, krátká kytarovka je nenápadným intermezzem před další jízdou pekelnou jménem „Demon Prince“, která album uzavírá a je tak tou pravou a definitivní tečkou za tímto thrash skvostem.
Osobně jsem nenašel jediný důvod k pochybnostem. KREATOR jsou před koncem první dekády 21. století ve vynikající formě a rozhodně mě přesvědčili, že mají co nabídnout i navzdory zubu času, který již zdobí tvář Mille Petrozzy.
|
