Ještě dnes mám v živé paměti, kterak jsem nad touhle smečkou ohrnoval nos, když předskakovala před lety v Praze velikánům SATYRICON. Dnes mi nezbývá, než se hluboce sklonit před jasnozřivostí mistrů ve stáji Nuclear Blast(u), kteří si právě tuhle nadějnou partičku z Norska vybrali pod svá křídla.
Povedená limitka v papíru, která skrývá i DVD, opatřena skromným bookletem, kdy při pohledu na vnitřní dvojstranu mě tak nějak divně mrazí kolem žaludku. Nekonají se žádné zavádějící přehlídky tmavých barev, ani „warpainty“, všechno je světlé, ale zároveň pochmurně chladné a odlidštěné. Celkový image kapely působí velmi povedeně!
Ještě před několika málo lety jsem totálně ujížděl na black metalu a měl jsem zcela zakořeněnou konkrétní představu o tom, jak musí kvalitní „černý“ spolek vyzbrojit svůj nový flák, aby vůbec upoutal moji pozornost. Tehdy by KOK vypadli už v prvním kole z užšího výběru. Bez bližšího zkoumání bych je prostě pustil ze zájmu a finito!
Dnes (resp. vloni v létě) mě něco ale dráždilo a ponoukalo si tohle album koupit bez předchozího „očuchávání“ a nechat se překvapit při poslechu na kvalitním zařízení a v domácí pohodě. Chtěl jsem prostě v klidu a pohodě zjistit, zda-li je ještě vůbec možné se posunout, třeba i za pomoci roubování black metalu jinými styly vpřed, respektive jinam.
A hle, jak pošetilé byly mé pochybovačné úvahy a předsudky. Bylo ode mě, mírně řečeno, krátkozraké myslet si, že tahle hudební forma dala, co měla a tím je „vymalováno“. Tihle seveřani mi svým epic-black metalem dali slušně za vyučenou.
Na začátku mě to protáhlo umírněným intrem, ale vzápětí jsem dostal takovou nálož, že jsem nevěřil vlastním uším. Místy bych se nebál říct, že slyším old-school prvky géniů Marduk, ale ne, je to jen zdání. Riffy jsou vychytaně protkané thrashingem, který nezřídka odletí kamsi do provzdušněných ploch … „fade out“.
Ono, upřímně řečeno, tihle chlápci vůbec ve srovnání s minulostí značně ubrali plyn a shlédli se i ve staré škole. To je bez pochyb a hlavně dobře. Materiál je přehledný, nikde se neztratíte a přitom si užijete nářez, že padnete do kolen a na hubu a kdoví kam ještě, podobně jako já.
Takhle vystavěná extrémní muzika má svoji logiku a tím i možnost oslovit širší spektrum posluchačů. Jsem toho živoucím důkazem, protože se mi to album maximálně líbí.
V deváté, závěrečné skladbě jsem se dočkal i zajímavého překvápka. Nabyl jsem dojmu, že slyším legendu, pro mě snad z největších, samotného Lemmyho (Motörhead). Z bookletu jsem se však dověděl, jak velice se mýlím. To jen na severu mají tak talentované „křiklouny“, kterým se zatraceně dobře povedlo mě nachytat. Skvělý výkon a celkově dobře, po čertech dobře odvedená práce.
Vydařené album KEEP OF KALESSIN - "Kolossus" mě upozornilo, že extrémní muziku nemám ani v roce 2008 a letech dalších za žádných okolností přehlížet ani podceňovat. Poznamenávám a podtrhuji MUZIKU!!!
Díky za tuhle vyučenou :-)
|
