„RADBOUD (Radbod), král Frísie, mnohdy označovaný jako fríský vévoda, byl jedním z prvních cílů křesťanského konverzního úsilí. Těsně před uskutečněním obřadu křestu král požádal kněží, aby mu řekli, co bude s jeho předky, kteří zemřeli v pohanství. Ti mu odvětili, že Radbodovi pohanští předci se již jistě smaží v pekle, na což jim fríský král odvětil: „Pak tedy budu raději žít tam se svými předky, než jít do nebe s bandou žebráků". Král Radbod zemřel po 37 letech kralování v roce 719.“
Takový začátek jsem si nemohl odpustit už proto, že poslechem celého alba se přeneseme právě do doby vlády vévody fríského.
Po starém kontinentu se nám prohání spousta folkových kapel. Heidevolk byli pro mne jakousi výzvou a zároveň velkou neznámou. Pro příznivce holandských Heidevolk skončilo začátkem roku 2008 tříleté čekání a doba prázdna, když světlo světa spatřilo nové album „Walhalla Wacht.“
To obsahuje 10 skladech, kdy jediným problémem pro našince snad může být fakt, že celé album je v holandštině. Již první dvě skladby, a to „Saksenland“ a „Koning Radboud“ nás přesvědčí o tom, že budeme mít možnost slyšet zpěv, pohybující se až na hraně black metalu, s množstvím folkového hudebního doprovodu. Do toho energické bicí a kvalitní kytarová sóla dávají tušit, že u tohoto alba skutečně neusneme.
Jako třetí přichází skladba „Wodan Heerst“, z mého pohledu to nejlepší, co na albu je. Ne každý se mnou bude souhlasit, i proto, že album obsahuje velké množství dobrého materiálu a „to svoje“ si tam určitě každý najde. Děsil jsem se délky více jak osmi minut. Ale ty uběhly rychle i proto, že ve skladbě je vlastně vše, co bych u folk metalové skladby hledal - folk, kytarové pasáže, energické bicí, až děsivý vokál. Jestliže jsou vikingové chlapi jako hora, zachumlaní v kožešinách, milující boj, řev a krev, tato skladba vás postaví doprostřed bojiště a vikingských válek si užijete vrchovatě. Než se člověk rozkouká, je po boji.
„Hulde Aan De Kastelein“- ostuda celého alba. Pouze sborový zpěv hordy vinkingských bojovníků ve mně evokuje pochody Wehrmachtu nebo Rudé armády.
„Walhalla Wacht", „Opstand Der Bataven", „Het Wilde Heer" a „Ywaarden Geheven“ nijak nevybočují z rychlého tempa celého alba. Najdeme zde jak místa s mohutným zpěvem, za který by se nemusel stydět kdejaký zpěvák black metalové kapely, tak folkovou tématiku, i pasáže s až strhujícími kytarami.
Vybočují jen pomalá „Naar De Hal Der Gevallenen“, kde se zaposloucháme „pouze“ do zpěvu a kytarového doprovodu a závěrečná „Dagenraad“. Pro mne příjemné zakončení celého alba už proto, že 39 minut jsme se s hordou vikingů proháněli po Ardenách a kapele se podařilo celé album zakončit lidovkou.
Album „Walhalla Wacht“ skloubilo pohanskou tématiku, folklór, lidovou tématiku, kytarový doprovod a zpěv. Na posluchače působí velmi kompaktně a každá skladba má své kouzlo.
Pokud kapela pošlape stejně dobře jako zpěv v podání Marka „Splintervuyscht“ Blocktinga a až strašidelného Jorise Boghtdrinckera, máme se na co těšit.
|
