Tak jednou z posledních relikvií z oblasti skvělého a prvotřídního hard rocku, jež jsem ulovil, je vinyl „The Wild, The Willing And The Innocent“ legendy UFO, který jsem náhodně objevil v jednom antikvariátu v Praze. Úlovek je to pro mě velice cenný, protože už drahnou dobu se marně snažím si tuhle věc sehnat na CDčku. Nabízí se však zatím pouze importy z USA, a to za přehnanou cenu nebo céda jetá, o která pro změnu nemám zájem já.*)
Štěstí se na mě usmálo, a tak můžu konečně vymáznout empétrojku, ze které jsem si tuhle placku provizorně občas pouštěl. Není samozřejmě nad to, když se můžete se svým oblíbeným albem tzv. pomazlit. Tenhle lívanec si to taky řádně zaslouží. Výtečná britská formace, vedená tahouny Mogg(em) a Way(em), se na tomhle albu parádně vytáhla. Kapela má za sebou po stránce tvůrčí velmi bohatou minulost, mraky super alb a absolutně bezkonkurenční „živák“ z roku 1979 pod názvem „Strangers in the Night“.
Napříč netem najdete různé informace o ratingu desek kapely UFO, kde na předních místech jejich diskografie bodují zcela jiná alba, jako třeba „Force It“ nebo Lights Out“. Kvality zmíněných děl jsou jistě nezpochybnitelné, já si ovšem troufnu tvrdit, že „The Wild, The Willing And The Innocent“ je doslova nabouchané hity, se všemi pro UFO typickými tahy pomyslným štětcem, kterým své hard rockové koláže tvořili.
Od první „Chains Chains“, s velmi chytlavým nosným riffem, přes druhou, v úvodu baladicky laděnou „Long Gone“, která se po několika málo tónech promění v kompozičně promakanou a velmi barevnou, smyčce obsahující svitu. Nádhera….
Titulní „The Wild, The Willing And The Innocent It's Killing Me“ …úvodní piáno se převalí v těžkotonážní, zemitou vypalovačku s lehkým vokálem v pozadí. Basa duní hluboko kdesi v reprácích, zpestření v podobě kratičkého samplu je pak vítaným časem k nádechu.
Následující „It's Killing Me“, kterou jsem v minulosti se svou kapelou i hrával, je pro mě pure nostalgií, překrásným hitem s nevšedním frázováním textu. Basa opět nese hlavní motiv a vytvoří kytaře potřebný prostor až s nástupem sóla. V pozadí lehounce bzučí klávesy v barvě smyčců. „Makin' Moves“… typická hard rocková vypalovačka, postavená na silném, ostře řezaném kytarovém riffu. Piáno, kdesi v pozadí a jen chvílemi, vůbec neubírá songu na dravosti. Vše korunováno, jak jinak než výtečným kytarovým sólem. „Lonely Heart“ otevírá z dáli se blížící piáno podpořené ságem a znovu se vše převalí do hard rockové vypalovačky s typickým, sborově zpívaným refrénem. Sóla byla vždy silnou stránkou UFO, takže ani zde nechybí jedno z typických, které s lehkostí přejde do romantické minipasáže s piánem a ságem a vzápětí se jede zase zostra dál.
Album pomalu vrcholí, a tak přichází čas na rytmicky vymakanou „Couldn't Get It Right“, která mírně zavání glam rockovým feelingem, jakoby vypadnuvším z pera supergrupy KISS.
Závěr patří romantické baladě „Profession Of Violence“, která perfektně navodí pocit smutku, snad i z toho, že čas strávený poslechem tak rychle minul.
Bylo by asi zbytečné chtít, abych vypíchl nějakou zásadní hymnu. Tohle album je pro mě jedna velká hymna perfektního hard rocku od začátku až do konce. Historická studna, kam bez diskuze podobné hudební klenoty patří, by snad ani hodnocena být nemusela, ovšem síla každého riffu, skvělý vokál, jako i celková atmosféra, kterou vždy UFO dokázali svými skladbami navodit, si vyžadují známku nejvyšší.
Pánové Mogg a Way jsou legendou hard rockové muziky, jak s UFO, tak i sólově. Tentokrát to rozbalili bez Michaela Schenkera, ale opět (a to je důležité) skvěle a na výbornou!
*) Dobrá zpráva je, že se album právě objevilo na trhu a za velmi slušnou cenu.
|
