V rámci, řekněme nostalgických toulek vlastním archivem a vzpomínáním na staré (zašlé), ale dobré časy metalové muziky, vám nemohu opomenout zmínit tuto nadějnou, ovšem poněkud přehlíženou partu. Které se nějak nepodařilo zažít mega úspěch, jako jejím hvězdným krajanům a souputníkům na metalovém nebi, Judas Priest a Iron Maiden.
„TOPT“ se zpočátku vezli na té stejné vlně, jako dvě zmíněně skupiny. Stáli připraveni ve stejně dobré (ne-li lepší) formě na startovní čáře nastupujícího stylu NWOBHM.
Deskou, kterou vám dnes předhazuji a připomínám, jasně dokázali svůj muzikantský um, cit pro přiměřenou, klišé prostou hitovost, dostatečnou dávku „vlastního ksichtu“, aniž by jej přehnaně mrzačila přehršel komerce.
„Spellbound“ je náramně dobře poslouchatelné a kvalitní album, které má tolik společného třeba s JP „British Steel“ nebo IM „Killers“, že mě vážně zaráží, jak velkou roli může ta pomyslná „tlačenka“ a pokakané štěstíčko na cestě za mega úspěchem sehrát.
Vše, co si vybavíte v souvislosti se zmíněnými krajany „TOPT“ zde najdete, a to včetně skvělého pěveckého výkonu debutujícího Jona Deverilla, super riffařiny a nádherných sól Johna Sykese, našláplých bicích a mazané produkce Chrise Tsangaridese.
Album je prošpikováno lehce zapamatovatelnými peckami, stejně jako u JP a IM, kteří to ovšem dotáhli o světelná léta dál a dodnes se hřejí na výsluní zájmu. Plní svými koncerty mnohatisícové stadiony, zkrátka jsou hvězdami největšího kalibru.
To vše však ještě neznamená, že by to „TOPT“ dávno vzdali. Naopak, v loňském roce přišli s aktuálním počinem „Animal Instinct“, které si zatím v hodnoceních nestojí úplně špatně. Sám soudit ale nemohu, protože jsem dosud tu čest neměl.
Kdysi v minulosti jsem měl celou řadu „kusovek“ z repertoáru „TOPT“ na kazetách a to mě po létech přimělo si opatřit jejich nejlepší album ve značně košaté diskografii, která se však nezasekla patřičnou silou do uší „hltačů“ NWOBHM a metalu obecně.
Nechápejte tedy tyto řádky jako „recenzi“, ale spíš jako připomínku bandy, která si jistě zaslouží i po letech pozornost a vězte, že kdyby Tygers Of Pan Tang měli tolik štěstí při hledání manažera, jako jejich souputníci, dnes byste jistě četli jejich tištěné biografie a hrála by je do bezvědomí všechna seriózní média tak, jako jejich veleúspěšné krajany.
|
