V pořadí desáté album těchto Kanaďanů („Live“ jsem nepočítal), může být do značné míry pro někoho rozčarováním či překvapením, ale pro mě jde o vítanou změnou kurzu. Osobně jsem také v jistou dobu podlehl kouzlu jejich extrémní, až deathgrindové brutality. Rovnou řeknu, že tohle období nemělo u mě dlouhého trvání a pomyslnou výhybku jsem rychle přehodil řekněme poněkud přístupnějším a stravitelnějším směrem, tedy na konzumaci poněkud citlivěji stavěné muziky.
Myslím, že se Kataklysm tímto albem ocitli na životní křižovatce. Ta tam jsou hluchá, riffy přesycená, až prasácká místa, kde jsem marně hledal záchytný bod pro orientaci. Připouštím však zároveň, že jistý markantnější posun k řekněme umírněnějším kompozicím jsem vnímal již od alba „Serenity In Fire“ z roku 2004.
Nyní materiál totálně ubral na rychlosti, stal se přehledným a hlavně uchopitelným. Kataklysm evidentně hledají cestu k širší veřejnosti. Škatule přecpaná různými deriváty deathgindu jako by jim byla najednou malá. Není divu, protože pokud se dnes rozhlédnete kolem sebe, všude se to jen hemží různými HC a MC prasárnami, každý se snaží být maximálně trendy a to bez ohledu na to, že hudební/umělecká hodnota ustoupila zcela do pozadí, ne-li přímo dostala na prdel. Ke zmíněnému trendu si dovolím malou předpověď osudu identického s osudem punku. Tedy krátká epizodka, která se v původní formě již nikdy nevrátí. Hudba má být především hudbou a to je myslím cesta, kterou se Kataklysm chtějí do budoucna vydat.
Na albu je velmi dobře patrné „oprášení“ osvědčených postupů z dob, kdy se tzv. extrémní scéna teprve rodila. Vlivy kapel jako Hypocrisy nebo případně Testament jsou k nepřeslechnutí.
Barva vokálu je mi velmi příjemná, sympatická je mi i četnost výskytu thrashových riffů. Baví mě středotempost až pomalost tohoto alba (výjimkou je první a osmá pecka, které šlapou rychleji). Co mi ale trochu vadí, je jeho značná fádnost, jednotvárnost nebo jak to lépe nazvat. Pravdou ale je, že každým dalším poslechem se tento divný pocit stává méně a méně zřetelným. Myslím si, že pro staromilce mého druhu je tohle album příjemným zpestřením sbírky, které si jistě nepustím jen jednou.
Stejně, jako KISS a jim podobné kapely pracují na znovuprobuzení zájmu muziku kupovat a nejen krást (stahovat), myslím si, že i Kataklysm, ze zcela opačného žánrového pólu, se stejně pokoušejí probudit „spícího draka“, kterého jsme kdysi my všichni opravdoví fandové a sběratelé muziky v sobě měli.
Tohle album rozhodně o metalové muzice je, a to, že má slabinu v lehké monotónnosti, nepovažuji až za tak zásadní prohřešek. Zkrátka, u mě dobrý :-)
|
