Festival Sibbo Goes Crazy se konal 5.-6.6.2009 v malém městečku Sibbo nedaleko Helsinek a i když počasí a návštěvnost festivalu moc nepřály (ve stejném datumu se konal Sauna Open Air festival v Tampere, kde byly hlavním tahákem americké glam rockové legendy Mötley Crüe), festival probíhal v pohodové atmosféře a byl organizátorsky dobře zvládnutý. Jediné, co se dá vytknout bylo to, že bandy měly jen 20 minut na vlastní nastavení zvuku a to se na většině celkem podepsalo. Skupin se předvedlo na festivalu více, než jsem uvedla, ale vytáhla jsem jen ty, které se dají zařadit to kategorie rocku a metalu. Dalšími byli T-Bird Gang, Power Slide, The Rattlesnake Shakers a Robindians Band. Hlavní hvězdou pátku byli teen metalisti Strum und Drang, jejich vystoupení jsem ale neviděla, protože se mi časově krylo s rozhovorem s Ancarou.
Armed And Alone jsou poměrně neznámá metalová skupina z Helsinek, vznikli v roce 2005 a po několika změnách v sestavě hrají ve složení: Passi Keskinen (zpěv), Hannu Jokinen (kytara), Jani Bergström (kytara), Kimmo Vierimaa (baskytara) a Antti Nummela (bicí). Band má průměrný, ale dobrý zvuk, slušné kytary, chuť hrát a přesně to předvedl na festivalu. Nazvala bych je metalovými perfekcionisty, protože své songy pulírují a pilují, dokud to není 100% ono a často se stane, že jejich song má i více verzí jak deset. No hlavně že oni v tom mají jasno, protože jejich fans zrovna tedy ne :) Pár jejich skladeb je k poslechu na jejich Myspace, včetně mé oblíbené "In Sanity".
Playlist: Lost, Roles, No Remorse, Flame, What Hurts The Most, Save Yourself, In Sanity, In The End, Abandoned, Fallen Heroes, Metal Medley
My Reflection jsou také z Helsinek a jejich momentální sestavě vévodí frontmanka Lumi (zpěv), Aki (kytara), Petja (kytara), Saku (klávesy), Pete (bicí), Tomas (baskytara).
Skupina zní hudebně dost vyzrále a vůbec bych řekla, že zvukově byli nejlepší skupinou festivalu. Na to, že My Reflection jsou v podstatě teprve post-teen band a sami se hudebně řadí do škatule melodic teen metal, mě opravdu mile překvapili. Jejich skladby jsou poměrně dlouhé, ale to jim neškodí, melodické, mají drajf a velmi slušná kytarová sóla. Vokály zpěvačky Lumi jsou přirovnávány k Tanje Turunen, hlasově je na tom dost dobře a pokud skupina dostane šanci jít pod nějaký label, ještě o nich zřejmě uslyšíme. Skupina se teď věnuje nahrávání svého dema.
Playlist: Shadow In The Sun, Sweet Freedom, Be My Eyes, In This End, Eternal Flames, Conscience Calling, Stand Again, Dream To Rebirth, Higher Than All, Hero.
The Winyls nejsou žádnými nováčky, mají za sebou stejně jako například Ancara dvě vydaná alba a mají stejně jako oni své vlastní fanoušky, kteří jejich tvorbu sledují a to nejen ve Finsku. Na festivalu se ale objevila jen hrstka jejich asi dvaceti “nejvěrnějších fans”. Jejich set to ale vůbec nepoznamenalo a kluci si pobyt na stage opravdu užili a hlavní je, že to bylo na jejich vystoupení opravdu vidět. Jejich zvuk je dost specifický, a buď je můžete nebo ne. Já je mám ráda a jejich vystoupení mělo štávu a zvuk, nenašla jsem tam žádné větší problémy a jako jediná skupina měli více než dobrou interakci s publikem. Skupina hraje dlouhodobě v sestavě: Leady Winyl (zpěv), James James (baskytara), HC Andersson (klávesy), Sheriff (kytara), Pablo Spore (bicí) a momentálně sbírá materiál na jejich třetí album, které by se mělo vydávat během příštího roku.
Playlist:Let’s Sing, You, Me & Rock’n’Roll, Honey And Lime, What If, If You Ever, I Know, Would You Believe, Better Man, Now, Rock Motor
Ancara byla jednou z těch formací, které skočili pořadateli na to, že vlastní zvukař festivalu je třída a svého si nepřivezli, takže toho pak litovali.
Výsledek byl dost nepřesvědčivý, frontman se díky špatné zvukařině za mikrofonem lehce trápil a jejich nejsilnější zbraň, kytary, nebylo skoro slyšet. Předpokládám ale, že se poučili a stejnou chybu už neudělají, protože Ancara má na víc, než zrovna tady předvedla. Mají za sebou dva vydané albumy a je jednou z těch hard rockových skupin, kde uslyšíte vlivy anglického heavy metalu z osmdesátých let. Nemají potřebu zpívat o lásce 24/7 a v posledním singlu “We Paint December” dokonce propírají nelehkou situaci dnešní společnosti a přesto se to dá snadno poslouchat a není těžké se se songem ztotožnit. S jejich nejnovější posilou, kytaristou Tuomasem “Gary” Keskinenem, novým albem “Chasing Shadows” v post produkci a producentskou legendou Hiili Hiilesmaa v zádech má Ancara namířeno poměrně vysoko. Gary přinesl do Ancary nový, svěží, “lehce U2” zvuk, což budete moci posoudit sami během jejich evropského turné, protože Ancaru uvidíme v listopadu v Čechách a na Slovensku. Ancara: Sammy Salminen (zpěv), Timo Rajala (bicí), Mika Rajala (baskytara), Juha “Juice” Wahlsten (kytara) a Tuomas “Gary” Keskinen (kytara).
Playlist: Snowflower, Bound To Roam, Chasing Shadows, Burn In Hell, Deny, We Paint December, Cranium Tension, Nicole, Scarred, Rebel Yell
Negative není třeba dvakrát představovat a právě oni uzavírali sobotní noc a tím i celý festival. Jejich vystoupení bylo bohužel stejné jako počasí. Studené. Frontman se tentokrát moc nepředvedl, viděla jsem už o dost lepší vystoupení Negative, než právě tady v Sibbo, ale někdy to prostě nevyjde a nebyli jediní, kdo na festu zrovna nezazářili. Díky zpozdění ve zvukovkách ostatních bandů začínali NGT o více jak 45 minut později a teplota v té době byla už jen na 2 stupních Celsia. Během dne jsme si “užívali” dokonce celých 9 stupňů!!! :)
Jonne Aaron, jinak na pódiu dost akční, tentokrát působil dost ztuhle a vůbec celá skupina budila dojmen, že se těší zpátky do jejich tourbusu, tedy do tepla. Zvuk se také dvakrát nepovedl, kytary byly utlumené, vynikaly jen vokály a klávesy. Negative neměli s sebou vlastního zvukaře, který s nimi teď spolupracuje, ale Pelleho, který s nimi vlastně začínal a nebylo to úplně ono, od té doby se přece jen zvukově posunuli dál.
Podle posledních zvěstí z finských rockových kuloárů se s Negative uvidíme na podzim v Praze, kam se celá formace po dost vydařeném jarním Abatonu těší, takže doufám, že tam předvedou to, na co jsme od nich v Evropě zvyklí. Složení: Jonne Aaron (zpěv), Larry Love (kytara), Antti Anatomy (baskytara), Mr. Snack (klávesy), Jay Slammer (bicí).
Playlist: Devil On My Shoulder, In My Heaven, Lust N’ Needs, Moment Of Our Love, Giving Up, My My/Hey Hey, Sinner’s Night/Misty Morning, Motherfucker (Just Like You), Planet Of The Sun, Won’t Let Go
|
