Povím vám rovnou, je to zvláštní pocit psát o kapele, která své první album vydala ještě v době, kdy jsem někde v houštinách hlubokých lesů hledal hříbky. Neuvěřitelných 31 let uplynulo od debutu této britské skupiny. Novinka je pak již patnáctým řadovým albem, k čemuž je nutné přičíst další asi miliardu živáků a různých kompilací. My tady ale nebudeme podrobně čenichat v historii této birminghamské party, jejích úspěších či případných nezdarech, neboť bychom tím nevkusně zdůrazňovali letitost členů, což by navíc bylo dosti zavádějící, protože...nové album zní neskutečně čerstvě a zakousnutí se do jeho hudební krusty je přinejmenším stejným zážitkem jako konzumace stejnojmenného ledového pamlsku.
Na předloňském albu "Princess Alice And The Broken Arrow" se daly pod naleštěným povrchem rozpoznat určité stopy tíživé plytkosti, což si škarohlídové vykládali právě vyššími léty pánů Boba Catleyho, Tonyho Clarkina a spol. Pokud by se ovšem tito rejpalové skutečně drželi své (věkově) šovinistické úvahy, museli by poctivě přiznat, že i přes určité rozpaky album stále natrhávalo zadnice většině mladších, s tímto stylem koketujících kolegů. Novinka pak jejich posměšek z tváře vygumovala nadobro.
A propo styl. Ten jde přes celou škálu rockových odnoží, od artu přes AOR, žánroví filatelisté zde naleznou i známky glamu či hardu (AC/DC riffování v písni "Blood On Your Barbed Wire Thorns"), stejně jako prvky bluesové noblesy. Určitě však neobjevíme žádnou progresi, jak se nám snaží namluvit některé promo materiály. Hlavním a nejjasnějším ukazatelem hudby MAGNUM je totiž OBROVSKÁ melodická hravost a úžasně odlehčená rádiová poslechovost, kterou moc příjemně podporuje zastřeně nakřáplý hlas Boba Catleyho. Skladby nadnáší subtilní, o to však výraznější orchestrální podpora a především muzikantský nadhled, který přesným tvůrčím okem zalévá každý okamžik šumivým vodopádem éterických emocí. Poslouchat toto album je neskutečnou rozkoší pro všechny, kteří dokáží zklidnit svou civilizací rozbušenou nervovou soustavu, pohodlně se usadit a nechat sebou proudit pozitivní energii moudrého rockování.
Na novém albu MAGNUM je ohromně znát, jak muzikanty jejich hudba baví. Tvoření je pro ně stejně jednoduché jako radostné, přičemž oba stavy dokážou spolehlivě přenést i na své posluchače. A my v tu chvíli zapomeneme na všechny naše depky a starosti, které si stejně vytváříme pouze tím, že nad sebou příliš přemýšlíme. MAGNUM nás od našich problémů odnesou slastně daleko, až "Do údolí Měsíčního krále". A věřte, že se tomu zážitku nic světsky hmotného nevyrovná!
|
