Znáte to. Jednou za čas se stane něco, co doslova odporuje fyzikálním zákonům. Člověk se „přejí“ své oblíbené kapely, písnička, bez které si dříve nedokázal představit den, rázem zmizí z playlistu a začíná hledání něčeho nového a svěžího. V takovém případě občas pomůže vzít do ruky nějaký ten časopis (nejlépe zahraniční) a v něm si vybrat některou z právě vycházejících hvězdiček metalového nebe. Musí se tedy jednat o časopis zabývající se alespoň převážně hudbou. Hledání nám sice vydavatelé stěžují tím, že neustále chrlí na trh ty nejepičtější, nejbrutálnější nebo nejmelodičtější alba jaké svět minimálně za posledních pár let slyšel. Jaké je to pak překvapení, když se nějakou záhadou na CD dostane úplně jiná hudba – ani nejepičtější, ani nejbrutálnější, ani nejmelodičtější, ale naopak, v tom lepším případě jednoduše průměrná...
Občas se ale dá narazit na nějaký ten zakopaný poklad, odkrýt vrstvu prachu a přehlížení a nastává euforie. Jméno německých POWERWOLF, ve kterých se o zpěv stará rumunský, operně vzdělaný zpěvák Attila Dorn, mi bylo povědomé už delší dobu, ale až teď jsem si ho spojil i se sluchovými vjemy. Trochu drze jsem přeskočil první dvě položky v diskografii a sáhl nepřipraven rovnou po ještě čerstvé novince „Bible Of The Beast“. Jaká to souhra náhod - pokoj ozařovala jen nezdravá záře blikajícího monitoru a svíčka, když poprvé zazněly varhany a sbory – z hororu jak vystřiženy. Neříkám to často, ale tohle intro nepůsobí jen tak lacině jako v mnoha jiných případech, ale perfektně připravuje půdu pro to co má přijít. Řízný otvírák „Raise Your Fist Evangelist“ plynule naváže, přidá navíc velkou porci kytar a konečně dává možnost Attilovi předvést jeho umění. Hloubky a výšky prokládá mistr Dorn operními náladami s obrovskou lehkostí a přirozeností až to chvílemi nahání husí kůži. Zatímco textově se POWERWOLF situují do role metalových kazatelů, stačí si přečíst názvy skladeb, tak hudební škála už tak jednotvárná není. Vše se točí okolo dvou pevných pilířů s názvy heavy a power, do nichž je vytesána mozaika mnoha jiných nálad, které si stále drží heavy punc a nadhled a na rozdíl od jiných, tahle mše mě fakt baví. Vybrat nějaký vrchol alba by bylo těžké a asi i chybné. Není tam totiž jen jeden, ale celé desatero skladeb, které mají na to stát se už dnes položkou v metalové bibli.
Onen půl bodík k plnému hodnocení nepřidám jen proto, že si ho zatím schovávám pro příští počin POWERWOLF. Pokud budou pokračovat v nastoleném tempu tak se máme nač těšit. Po zklamání z posledních desek LORDI a HAMMERFALL je tu konečně velké překvapení a spokojenost.
|
