Hned zkraje mi prosím dovolte učinit jedno zásadní prohlášení: VADER jsou podle mého mínění (společně s MORBID ANGEL) nejlepší death metalová kapela všech dob! Přiznávám, že kromě x zásadních faktorů má na tomto (velmi subjektivním) soudu svůj nemalý podíl fakt, že tahle skupina pochází ze sousedního Polska, tedy země v lecčems podobné té naší. Na druhou stranu mně vždycky přišlo úsměvné, že takováto banda vypadne z tak hluboce nábožensky dogmatického státu. Mé bydliště se nachází 10 km od polských hranic a snad mohu říct, že o mentalitě tohoto národa něco málo vím. Třeba to, že jejich pánbíčkářství šmajdá mnohem víc po povrchu než po hloubce nitra. Jedná se o davovou mánii vytuněnou papežováním Jana Pavla II. až k nebeským výšinám, kterou nešťastným způsobem sytí stejně umělá patriotická hrdost. Málokdo v té zemi je schopen vidět skutečný stav věcí (což ovšem zdaleka neplatí pouze pro Polsko). Když už se někdo takový najde, musí potom řešit způsob, jak se s touto situací vypořádat. Založení metalové kapely se zdá být jedním z nejideálnějších (a také nejčastějších – koukněme jen na bujné metalové podhoubí Polska) řešení, které dovolí nejrychleji uvolnit nasranost z okolní lidské zaslepenosti. Před nějakými 25 lety podobným způsobem vznikla kultovní death metalová kapela VADER.
A dnes už v ní zbyl pouze zakládající člen Piotr Wiwczarek. Tento všestranný death metalový umělec a bytostně lidský filozof ovšem stejně vždy pracoval na vzniku nového materiálu sám, pouze se svým bubeníkem (budiž Docentovi peklo lehké), a tak není potřeba mít jakékoliv obavy o kvalitu aktuální nahrávky. U člověka jako je Piotr navíc nehrozí, že by ve svém vizionářství stvořil průměrnou věc. Proto je „Město mrtvých“ opět vrcholným dílem žánru.
Ačkoliv, na žánrovou jednoznačnost se v tomto případě musí nahlížet ostražitě. Minimálně 20% z death metalového marastu si totiž ve svůj prospěch ukrajuje thrash metalová řežba. Celek pak tvoří krystalicky čistou hmotu organicky tepající agrese. Do toho všeho Piotrův jedinečný zpěvořev, který zní, jako když mu zpod hlasivek probublává vokální přednes samotného Satana.
Album nemá tak krvavě bombastické ambice, jako předchůdce „Impressions In Blood“, svou větší skromností (a průzračným neo/old school zvukem) ovšem dosahuje stejně strhujícího účinku. Všechny (střednětempé i typicky kulopalebné) skladby jsou přirozeně vtahující, dechberoucí a metalově absolutně výživné. Podprahově mystický koncept podporují démonická intro-intermezza, balancující na hraně „příjemně nepříjemné“ snesitelnosti („The Seal“ a „Summoming The Futura“). Závěrečná a nejdelší „When The Drowns In Dark“ svým hlavním riffovým motivem nostalgicky upomíná k první VADERovské písni, neskrývající přitom ovlivnění skladbou „Dethroned Emperor“ od CELTIC FROST, které ostatně už VADER vzdali hold na svém ultrageniálním albu cover verzí „Future Of The Past“.
Původní náplň „Necropolis“ má symbolických 33:33 minut, je ovšem možné ji sehnat s dalšími dvěma covery. Prvním z nich je VENOMovský „Black Metal“, jenž je navzdory názvu jednoznačnou thrashovou smrští a stejně jako v případě CRADLE OF FILTH, kteří tuto pecku překopali před časem, drtí, strhává a zabíjí! Druhý cover je „Fight Fire With Fire“ od METALLICY a tady přece jenom zamrzí menší vklad vlastní originality, VADERovský duch je zde celkem neznatelný, navíc Piotr se snad převtělil do Jamese Hetfielda a na pár místech zní PŘESNĚ jako on, čímž se smysl této cover verze ještě zmenšuje. Jako čisté vzdání holdu ovšem splní svůj účel vrchovatě.
Dodávat není potřeba nic, album je povinností pro všechny fanoušky metalu, a tím nemám na mysli jen příznivce žánru death. Znalost tvorby VADER by totiž měla patřit k základnímu vzdělání každého nadšence tohoto hudebního stylu.
|
