Druhé album finských náladotvůrců Ghost Brigade vyšlo v létě, což je dle mého názoru škoda. Stačilo počkat chvíli a album, které perfektně zapadá do chmurných podzimních dnů, by se do toho období hodilo podstatně lépe. Ale hlavně že vyšlo!!
Každopádně není od věci tyto severské pány lehce představit. Ghost Brigade na sebe upozornili již před dvěma lety, kdy vydali úspěšný debut „Guided by Fire". Jejich devízou je úžasně příjemný doom/death s progresivními a post-rockovými prvky, plný melancholie, smutku ale i agrese. Je asi nutné podotknout, že jistá paralela se švédskými Opeth může být pro někoho více než na místě. Opeth jsou však pro mě úplně jinde, proto bych se držela názoru, že kapela je svébytnou jednotkou než kopií velkého severského spolku.
Na kotouči "Isolation songs" najdete deset poctivých skladeb. Hned na začátku se do zvukovodů vylije proud jménem „Suffocated“, který dál pluje až do finále v podobě "A Storm Inside". Místy bouří v divokých deathových vodách, aby se pak zase stáhnul v měkkých a silně emotivních čistých partech... Dobře postavená kombinace instrumentální složky a hlasu vytváří opravdu silné nálady. Vokalista Manne Ikonen kouzlí se svým hlasem, dokáže vyjádřit jak tvrdou agresi a nasranost , ve vteřině však pak roztaje jako jarní sníh. Jeho čistý hlas se velmi příjemně poslouchá, přestože nevyniká obrovským rozsahem či kdovíjakým exotickým zabarvením, ale svojí naléhavostí a citlivostí dokáže vše dokonale vykreslit. Když se k tomu všemu přidají správně padnoucí smyčce, tomu se říkají emoce a vnitřní prožitek.
Celá deska pracuje jako jeden organismus, vše sedí na správném místě a vůbec nevadí, že stopáž alba čítá téměř hodinu. Poslech "Isolation songs" je v těchto nicotných dnech to pravé ořechové nejen pro zádumčivce a duše citlivé. I když jiní asi nepochopí... Každopádně můj další adept na desku roku!
|
