Šestatřicet minut "klaustorfobického záškrtu", to není jen tak něco pro něžné duše. Pražská mlátička s nemocným názvem Diphteria na svém debutu dokazuje, že řízný HC grind nebo-li death core umí. Ale nechme těch škatulek, každý ví, jak jemné nuance se nachází mezi těmito tvrdými styly.
Na jedenácti skladbách si hrnou tihle Pražáci opravdu přijemný mix mezi HC a extrémním metalem. Kombinují velmi zručně výše zmíněné styly, jejichž třešničkou na dortu je povedený a přizpůsobivý vokál Čerwa. Nedělá mu pražádný problém jak pořádný uštěkaný řev, tak i hluboký murmur. Jestliže dává hlasivkám zabrat, tak to není vůbec poznat.
Zvuk je velmi kvalitní a hutný, podtrhuje agresivně energický projev kapely. Jen škoda, že českému zpěvu není rozumět. Když už jsme u té češtiny, trochu zmateně působí kombinace naší mateřštiny a angličtiny. Svým způsobem to pak rozbíjí kompaktnost celého alba. Bylo by nejspíš rozumnější se rozhodnout, jakým jazykovým směrem se kapela vydá.
Velmi chválím digipackovou formu debutového cd. Je profesionálně a kvalitně vizuálně zpracované, ale postrádám texty, což je další malé mínus.
Zajímavou vsuvkou jsou krátké pasáže z českých filmů, zaručeně poznávám jen Hrušínského roli pana Kopfrkingla z legendárního snímku Spalovač mrtvol, zbylé si nedovoluji zařadit.
Zdá se, že první kotouč úderky Diphterie se povedl. Je na čem pracovat, ale kapela má rozhodně našlápnuto dobře chorobným směrem. K tomu se počítá i luxusní živé vystoupení, které by správný konzument každého extrému neměl vynechat. Křest debutu Claustrophobic proběhne 27.3. v pražském klubu Modrá Vopice, takže nemeškejte a doražte, protože Diphteria to naživo vážně umí!
|
