V roce 1996 natočili STRATOVARIUS album „Episode“, které ve svých neotřelých postupech v podstatě odstartovalo druhou power/speed metalovou vlnu. Ta se vyznačuje především zlepšením ve zvukové oblasti, což je spojeno s celkovou technickou modernizací dodávající tomuto žánru nezbytnou bombastičnost a pompu. Největší přínos druhé éry melodického metalu ovšem spočívá v jejím pevnějším uchopení ze strany skladatelů, kteří zejména na přelomu tisíciletí vnášeli do své tvůrčí práce mnohem jasnější a hlavně důraznější stylové obrysy.
Pro speed metal byl právě tento čas obdbobím nejbohatších žní a hojnosti, kdy vznikaly přelomové a z dnešního pohledu zcela zásadní desky. Logickým důsledkem této renesance byl zrod řady nových kapel, které o aspektech své hudby neměly nejmenší pochybnosti. Byly to co možná nejhitovější melodie, kterým ke vzletu pomáhalo typické a velmi rychlé kytarové šimrání. A právě tehdy učinilo své první krůčky jedno z nejlepších uskupení speed metalového ranku s ideálním názvem: FREEDOM CALL.
Absolutně melodický, totálně hitový a bezprecedentně euforický speed/heavy metal, přesně to přinesla tahle kapela světu na debutovém albu „Stairway To Fairyland“. Hlavními viníky tohoto překrásného činu se stala dvojice kamarádů, kteří se poprvé sešli přesně deset let před oficiálním vznikem FREEDOM CALL. Chris Bay a Daniel Zimmermann o touze něco společně vytvořit hodně dlouho jenom mluvili a především Danielovo angažmá v GAMMA RAY bránilo jejich představy realizovat. Na počátku roku 1998 ale měli „Hansenovci“ konečně delší pauzu, Chris tedy využil situace a požádal Daniela, jestli by s ním nestvořil pár společných songů.
K vzájemné rezonanci došlo téměř okamžitě a už za pár týdnů bylo hotovo prvních šest skladeb. Když navíc přislíbil svoji produkční spolupráci Charlie Bauerfeind, bylo opravdu na místě začít přemýšlet o seriózní a plnohodnotné kapele. Ani tohle nebyl problém a v brzkém času tak na palubu přistoupil basák Ilker Ersin a kytarista Sascha Gerstner. V létě roku 1998 bylo zmáknuto dalších 5 písní, na podzim podepsány smluvní materiály s vydávající společností a 2. ledna roku následujícího započalo nahrávání první desky, jenž zabralo celkem 2 a půl měsíce. Z dnešního pohledu můžeme bez jakýchkoli pochybností potvrdit, že každý z těchto dní se vyplatil v míře více než vrchovaté!
FREEDOM CALL vyznívají na každé desce nesmírně pozitivním a pohodovým dojmem. Kromě podstaty muziky samotné na tom má největší podíl hlas Chrise Baye, který má jedno z nejpřítulnějších zabarvení na scéně, jde doslova cítít, jak se při nahrávání baví, přičemž je tato maximálně kladná energie automaticky přenositelná na posluchače, kteří se zcela dobrovolně baví a zpívají spolu s ním.
O skladbách samotných se není nutné příliš rozepisovat, stejně je všichni znáte a tuhle recenzi si čtete jen tak "pro jistotu". Pokud by se mezi vámi přece jenom našel nějaký speed metalový „zelenáč“, tak mu vpravdě nelze doporučit vhodnějšího adepta na seznámení s tímto žánrem, než jsou právě němečtí FREEDOM CALL a jejich prvotina „Stairway To Fairyland“. Skladby na této desce jsou přímo učebnicovým příkladem dokonalého propojení hymnických melodií s rychlým metalem, jenž je zcela prost jakékoli negativity a nucené agrese. Jak by řekl dalajláma (kdyby byl metalista): speed metalové osvícení s nulovým odporem.
Ano, občas se přitvrdí a riffy někdy dokonce i thrashově zasekají („Tears Falling“ a „Shine On“). Nejede se samozřejmě pořád na plný plyn a skvostné harmonie dostanou šanci rozehrát svoji noblesu také v pomalejším rytmu (třeba valčíkovém, jako je tomu v písni „Hymn To The Brave“). V takových chvílích jsou ale FREEDOM CALL „pouze“ nadprůměrní. Zcela nedostižní a vpravdě jedineční jsou pak ve stavu akcelerace a rychlosti, neboť v jejich pojetí působí speed metal neskutečně svěže a pro opravdové fanoušky žánru má snad až blahodárný účinek. Za nejlepší ze všech debutových skladeb nechť je jmenována závěrečná „Another Day“, která je učiněným svátkem speed metalu, a to nejen proto, že začíná vánočním motivem. Označení této písně berte ale spíš jako recenzentský nešvar, který má nepěknou tendenci vyzdvihnout jeden opus před ostatními.
Pohádkovým dárkem je totiž celé album „Stairway To Fairyland“ a vůbec FREEDOM CALL jako takoví, neboť se nebojí do své hudby propašovat (snad až nepovolené) množství sladkých melodií a také neobvyklou dávku rychlé rytmiky. V tomto ohledu jsou jejich desky (snad až na "Legend Of The Shadowking") zcela výjimečné, když ve svém celkovém výrazu jako jedny z mála dokonale vystihují definici slovního spojení „speed metal“, aniž by výrazně odbočily do jiných odnoží. Tato žánrová nekompromisnost je mi velmi sympatická a protože byla nejznatelnější právě na prvním albu FREEDOM CALL, nemohu mu udělit jiné, než nekompromisně absolutní hodnocení.
|
