Výměna bubeníka, zpěváka, čtyři EP desky a debutové album „Curses“. To vše od roku 2004, kdy byla kapela založena, předcházelo desce, o které si dnes povíme.
Pětičlenná parta Vanna, pocházející z amerického Bostonu, se řadí do subžánru post-hc, přičemž často se jejich hudba přelévá v našláplý metalcore. Hned na úvod se hodí zmínit kapely, které jsou svojí tvorbou Vanně podobné. Rozhodně bych tam zařadil Underoath, The Adept, Alesana, A Day To Remember či Norma Jean. Už z tohoto výčtu musí být patrné, v jakémže to hudebním prostředí se budeme pohybovat. Co jsem si sháněl nějaké podklady pro tuto recenzi, narazil jsem na spoustu pochvalných textů a komentářů, vztahujících se k aktuální desce. Já ale upřímně až takové nadšení nesdílím. To neznamená, že by „A New Hope“ nebyla dobrá placka, jen mi nepřijde až tolik ojedinělá.
Když jsem se před pár měsíci začal ponořovat do post-hardcorových vod, byl jsem nadšený z toho, jaké skvělé písně se v tomto žánru rodí. Postupem času ale s každým dalším albem začínám zjišťovat, že zase takové terno pro mě ona scéna nepředstavuje a spousta těchto formací zní takřka na chlup stejně.
Deska je sice energická, naplněná skvělými vokály, ať už metalcorovým řevem nebo melodickými pasážemi, šlape a při některém z povedených breakdownů mě zmáhá chuť na domácí mosh pit, ale na druhou stranu mi na mysl přichází patřičná otázka: která z podobně znějících kapel toto nemá?!
O to víc se mi líbí píseň „Trashmouth“. Ta jen nejede ve vyšlápnutých kolejích, ale díky perfektnímu kytarovému riffu má i svoje osobité charisma. "Life And Limb" zase při úvodu zaujme podařeným basovým podkladem. Pokud náhodou bandy, které jsem zmiňoval výše, neznáte, stačí vám k udělání si obrázku o tomto CD jeho druhá a třetí píseň. První minutu a půl dlouhá věc je totiž spíše takové krátké intro přelévající se do skladby druhé. Jestliže vás tedy prvních cirka 7 minut nechytne, nejspíše nemá cenu, abyste při dalším poslechu ztráceli čas…
Jestli něco z předchozích počinů Vanny znáte, tak vězte, že nová nahrávka kombinuje brutalitu z předchozího „Curse“ s chytlavostí staršího EP "The Search Party Never Came". Komu se líbil onen tvrdý sound z alba předchozího, pravděpodobně bude trochu zklamaný. Přeci jenom kluci upravili svůj zvuk a o něco málo zvolnili.
Prvním singlem byla zvolena „Safe to Say“, na níž vznikl i hudební videoklip. Já bych ale spíše upozornil na hitovku „We Are Nameless“. V té se po rytmické stránce dobře vyvedla sloka, na kterou navazuje výborný refrén!
Já osobně si troufám říci, že kdyby s tímto CD přišli o takových 5 let dříve, způsobilo by to o dost větší ohlas. Přece jenom stejně jako v devadesátkách byla vlna grunge, melodického punkrocku či nu-metal, teď zaplavuje americkou rockovou scénu vlna post-hc. Takovýchto a rozhodně ne horších kapel je opravdu spousta. Posloucháte-li ale tvrdé věci a chcete si oddechnout při poslechu emotivního rocku ve spojení s nebezpečným meloHC, tak s „A New Hope“ vám to půjde. Jak jsem řekl, album to není vůbec špatné, ale mě osobně zrak a sluch nevytřelo.
|
