Roky 2009 a 2010 byly pro českého fanouška Massive Attack výjimečné hned ze dvou hledisek: kapela vydala po dlouhé než delší odmlce novou desku nazvanou "Heligoland" a také zavítala hned dvakrát do Prahy. První koncert v listopadu jsem bohužel neabsolvovala, ale druhý koncert v červnu jsem si nechtěla nechat ujít.

Hned na začátku musím zmínit menší mínus druhé návštěvy Massive Attack, a to konkrétně prostory, ve kterých skupina hrála. Tesla Arena sice pojme hodně lidí – a koncert se značně blížil slovu vyprodáno – na druhou stranu však není hudba této kapely pro tak velké prostory určena. Člověk by upřednostnil více intimity a možnost těsnějšího kontaktu, a proto jsem trochu zalitovala, že jsem listopadové vystoupení v Lucerně nestihla.

Na začátku reportu jsem přemýšlela, co bych tak pondělnímu večeru vytkla. A ono toho příliš není. Massive Attack přesně vědí, co mají svému fanouškovi, ale i občasnému poslouchači naservírovat k jeho maximální spokojenosti. Nejde o prvoplánovitost ani o jakousi snahu zalíbit se, Massive Attack sázejí na prožitek a na to, aby v posluchači zanechali hlubokou stopu. Pokud píseň začínala pozvolna, například jen basovou linkou s jemným doprovodem kláves, gradovala postupně, až do formy spousty navrstvených zvuků, které podtrhovala například i elektrická kytara. Snové pasáže se tak střídaly s ostřejšími party a divákovi to nedovolilo ztratit byť i na vteřinku pozornost. Celkově na mě hudební složka působila značně futuristicky a vizionářsky.

Ač jádro Massive Attack tvoří v současné době „pouze“ dva muzikanti, Robert del Naja a Grant Marshall, jejich koncerty vždy nabízejí škálu zajímavých hostů. Jedním z nich byla například písničkářka Martina Topley Bird, která také navíc vystoupila jako předskokanka. Je nutné dodat, že její zhruba půlhodinové vystoupení bylo velice příjemné, vsadila pouze na klávesy a svůj hlas a dala všanc své charisma, které určitě nepostrádá. Dalším hosty byli také vokalisté Horace Andy a Deborah Miller, jejíž hlas přiváděl fanoušky vyloženě do extáze.

Dalším plusem koncertu byla jeho vizuální stránka. Za hudebníky byla umístěna obrovská obrazovka, na které se míhaly nejrůznější nápisy a slova – témata se rozpínala od světových ekologických problémů po český bulvár, což vyvolalo nejeden úsměv. Všechny nápisy byly navíc v češtině, což usnadňovalo porozumění zejména těm, kteří angličtinou příliš nevládli. Massive Attack se tak vyslovili například k situaci v Izraeli a Palestině, k americké politice, ale také k týrání, mučení a zabíjení vězňů.

Nemůžu nezmínit též úžasný ohlas publika, ze kterého přímo čišelo nadšení a naprostá fascinace kapelou. Již teď si troufám tvrdit, že to byl jeden z vrcholných koncertů tohoto roku, a proto nemůžu dát než 95%.

Setlist: United Snakes, Babel, Risingson, Girl I Love You, Psyche, Futureproof, Invade Me, Teardrop, Mezzanine, Angel, Safe from Harm, Inertia Creeps; Splitting the Atom, Unfinished Sympathy, Atlas Air, Karmacoma

massiveattack.com