Tihle Italové u nás nedávno zahráli po boku GAMMA RAY a většina kritiků mluvila o jejich vystoupení ve velmi lichotivých formulkách. Já měl o SECRET SPHERE pohříchu jen velmi kusé povědomí a svůj rest jsem tedy koukal rychle napravit. Po pečlivém poslechu všech desek řadím tuhle kapelu k lehčímu nadprůměru s jedinou výjimkou. Tu činí album „Heart And Anger“, které se vyvedlo opravdu náramně a je jednoznačným vrcholem celé diskografie. A nic se na tom nezměnilo ani s vydáním aktuální fošny „Archetype“.
Postupem času si SECRET SPHERE vybudovali celkem osobitý xicht, který se už příliš nepodobá počátkům se silnou dýňovou inspirací. Ostatně svůj obdiv k HELLOWEEN tahle kapela nikdy neskrývala a ideálně ho vtělila do nahrání povedeného coveru „How Many Tears“ na tributovou desku německé legendy. Časem ale rychlosti ubývalo a místo ní začala melodie opanovat gotická symfonie a poněkud temnější kompoziční postupy. Základem samozřejmě stále zůstává power metal s pravidelnou příměsí lehkého progresu, odklon od vzletných melodií k hutným riffům a ještě hutnějším kytarovým stěnám je ale stále znatelnější a vrcholí právě na novém albu „Archetype“.
Zmíněná temnota ale nikdy nemůže být příliš hluboká, a to z jednoho konkrétního důvodu, kterým je vokalista Kiskeovic typu, Roberto Messino (dále např. ALKEMYST, HIGHLORD). Ten je výhrou sám o sobě a ve svém ranku patří mezi absolutní špičku, osobně ho pak řadím do „zlaté italské čtveřice“, hned vedle Michele Luppiho (VISION DIVINE), Fabia Lioneho (RHAPSODY OF FIRE) a Roba Tyranta (LABYRITNH), kterého mimochodem svým hlasovým zabarvením velmi evokuje.
Úvod nové desky obstarává po (samozřejmě) temném intru píseň „Line Of Fire“ s poněkud nešťastným refrénem. Jedna jeho část je totiž zcela totožná s refrénem skladby „Hearts On Fire“ od HAMMERFALL. Buď Italové tento song nikdy neslyšeli (což by jim zaručovalo celkem ospravedlňující, i když hloupé alibi), nebo jde o prachsprostou vykrádačku a totální ztrátu soudnosti. Každopádně je tenhle moment natolik rušivý, že dokonale pohřbívá dojem z celé písně. Následuje vokálně vrstvená „Death Frome Above“ s pianinově-gotickými prvky (které na celé desce uslyšíme několikrát). Tento song, stejně jako všechny zbývající, naštěstí už žádnou kopírkou nejsou, takže se můžeme s klidným svědomím věnovat původní tvorbě této kapely.
Materiál nové desky svoji atmosférou v podstatě navazuje na předešlou placku „Sweet Blood Theory“, která pro mě byla velkým zklamáním. Nic proti technickým stránkám věci, producent i muzikanti zvádli své řemeslo na výbornou, jenže tomu všemu malinko chyběla energie a hlavně melodická výbušnost, tolik žhnoucí z alba „Heart And Anger“. Novinka „Archetype“ je na tom o něco lépe a v rámci celé diskografie SECRET SPHERE jde určitě zařadit k tomu lepšímu. Prezentace je opět slušná (skvělý zvuk, reklamu ovšem label Nuclear Blast poněkud zanedbal), hezky se to poslouchá, jenže k tomu všemu nějak schází motivace pouštět si desku pořád dokola. Snad až na "Mr. Sin" mě ani jedna ze skladeb nedonutila výrazně zvýšit ušní pozornost a už vůbec ne zvýšit hlasitost. Tahle kapela je možná skvělá na koncertech, poslech jejich alb ale bůhvíjakou radost nepřináší. Samozřejmě až na jednu výjimku.
|
