Pokud má člověk v oblibě nějakou kapelu, vždycky je obtížnější hodnotit její nové album, protože od něho hodně očekává a může být následně zklamán, když to náhodou nedopadne. Ve stejné situaci jsem se ocitla já, když se mi do rukou dostalo nové album velšské čtyřky Bullet For My Valentine.
Svým předchozím skvělým počinem „Scream Aim Fire" nasadili laťku hodně vysoko a proto bylo nasnadě se ptát, s čím přijdou příště. Jako první singl alba „Fever" vybrali písničku „The Last Fight", která mě pravda příliš nenadchla, a proto jsem ke zbytku alba přistupovala značně skepticky. Na první poslech se skladby neuvěřitelně slévaly, ale už tenkrát se mi do paměti vrylo několik zajímavých momentů desky. Při dalších posleších se potom konečně začaly odkrývat další hudební vychytávky, které posunovaly tuto desku výše a výše na mém žebříčku hodnocení.
Nemůžu nezačít mohutným otvírákem „Your Betrayal", který vás okamžitě posadí na zadek s otázkou – jsou tohle BFMV? Kluci se s tím vůbec nepářou a valí nabušené rify od první vteřiny. Asi po minutce je pak člověk schopen identifikovat typický buleťácký rukopis, ale začátek je velkým překvapením a dává naději na další hudební posun kapely; přeci jenom skok z debutu „Poison" ke druhé desce „Scream Aim Fire" byl hodně znát, tak proč by něco podobného nemohlo být i tady?
Album se celkově nese spíše ve svižném duchu, tyhle polohy kapele sedí perfektně, ale když už se rozhodnou pro pomalejší záležitost, stojí to vždycky za to. Čtvrtá skladba s názvem „A Place Where You Belong" je prostě nádherná. Tenkrát mě zaujala už na první poslech a připomněla mi silné „romanťáky“ předchozích alb „All These Things I Hate" a „Say Goodnight". Každopádně tahle skladba jako by v sobě měla něco víc. Předně musím vyzdvihnout text, který není ani stupidní, ani plný klišé. Spousta současných kapel má ten defekt, že nedokážou napsat „slaďák“, aniž by nevyzněl spíš kýčovitě než dojemně, naštěstí to není případ BFMV, Mattovi věřím každičkou notu. A navíc u pomalejších skladeb dostane basa šanci více vyniknout. Z dalších skladeb bych ještě vypíchla jednu vychytávku alba, a tou je zavírák „Pretty On The Outside". U téhle písně si hned řeknete, že ten motiv odněkud znáte, a ono jo – kapela si vypůjčila hlavní motiv z Terminátora a upravila ho pro svoje potřeby, že do skladby dokonale zapadá.
BFMV jsou prostě páni muzikanti, dívat se na ně na živo je hotová extáze, už kvůli té takřka stoprocentní jistotě ve hraní a ve zpěvu. Od přírody mám raději kapely, které vynechávají jakékoliv stylizace do čehosi a kluci od Buletů to splňují. Je to parta čtyř normálně vypadajících kluků, co vyrostli na Megadeth a muziku umějí dělat sakra dobře – zpěv čistý, bicí excelentní, o kytarách ani nemluvě.
Celkově musím přiznat, že se mi album dostalo pod kůži více, než jsem původně očekávala. Posun cítím v tom, že se BFMV vrátili spíše k soundu první desky, každopádně se nevykrádají a nabízejí něco nového. A hlavně, album šlape od začátku až do konce, těžko bych na něm hledala místa, která mě nebaví, proto nemůžu nedat 9/10.
|
