The oldest school thrash-death-beat. Ultrašpinavý a monotónní. Napohled jistě zaujme vokál, který se pohybuje někde mezi prostým chraplavým hospodským řvaním a syrovým crustem ve stylu kultovních AMEBIX. Hlasový projev napovídá, že zde máme tu čest také s deathmetalovou intonací (i když vskutku jen velmi vzdáleně). Není to žádný z mnoha bezduše kopírujících vokálů, které neurazí ani nenadchnou - a to je ono.
Do toho všeho velmi pomalá až střední tempa, až bigbeatové bicí, které se ale umí i pěkně dynamicky rozjet. Rytmika je v pohodě a sedne. Ta „hospodská“ bigbeatová pomalost tady má své kouzlo. Pěkný energický zvuk kytary, tak trochu hardcoreové nazvučení. Žádné onanie, je to celé od podlahy, AMÖBIA se s tím prostě nesere, a to je dobře. Z nahrávky mám pocit, že si „jedou to svoje", což se o naprosté většině skupin říct nedá. Kapela má svojí osobitost.
Na CD mi trochu chybí větší tah na branku a o něco víc chytlavosti. Na druhou stranu je ale otázkou, jestli by se větším přidáním těchto hodnot neztratila ta příjemná syrovost.
Kapela vznikla v roce 2004 a prozatím vydala pouze tuto nahrávku. Tři skladby jsou v češtině, bez bookletu se jim ale příliš rozumět nedá (a to je další true fucking pozitivum). Čtvrtá je v angličtině. Písně kapely si můžete poslechnout na níže uvedeném odkazu.
Na závěr dva úryvky z textů:
Zůstal jsem sám se svým dvojím osudem
každá dvojí role mě vždy rozdvojí
Co se stane až tu nebudem
to se z nás už nikdo nedoví
(Jackill)
Ten proslavený čas nastoupí
oslavnou sestu k srdcím
jednou přijde zas zapálí
pochodeň proti nocím
jasná záře sní o spasení
o zatracení všech bez rozdíl
ve víru všednosti zakončí
osud svůj kdo nemá víru
(Zatmění myšlenek)
|
