Této kapele jsme se už na našich stránkách věnovali. Jednalo se o album „Dragonvarius“, na jehož adresu jsem pěl jenom slova chvály. Přesto je na místě zopakovat, že se ani zdaleka nejedná o typickou speed metalovou sebranku. Pochází totiž z Japonska a do své tvorby pašuje řadu ujetostí typických pro tuto zemi, které budou pro běžného evropského posluchače těžko stravitelné. Navíc se jedná o „one man project“ a kromě ženského zpěvu tak naprostá většina materiálu vzniká na PC mašinkách. Největší obskurností je ale mluvení (samozřejmě v japonštině), které je zcela explicitně implantováno do hudebních pasáží, což souvisí s fantasy poetikou kapely, která je založena na japonských anime filmech a RPG hrách.
Zmíněným chlápkem je maník skrytý pod pseudonymem Arthur Brave. A je to zřejmě workoholický šílenec, protože jenom letos stihnul pod značkou DRAGON GUARDIAN vydat plná tři alba! To už je ovšem trochu dost i na mě a protože nechci, aby kvantita přebila (přestože nespornou) kvalitu, svůj čas věnuji pouze jednomu z nich, a to „Shinjitsu no Sekihi“ (čert ví, co to znamená, to ale naštěstí není podstatné).
V dnešní době, kdy si každý může udělat svůj vlastní názor poslechem na YouTube apod., nemá příliš cenu psát sáhodlouhé recenze, když se většina čtenářů stejně podívá pouze na název kapely a výsledné hodnocení (což jim vůbec nezazlívám). Ve zkratce se tedy dá říct, že pokud se někomu náhodou líbilo album „Dragonvarius“, na své si přijde i tentokrát. Počítačově symfonický speed plný emocepudných melodií s lehkou dávkou progrese (kterou lze svým způsebem spatřovat i v uvedeném mluvení), to vše je k nalezení i na „Shinjitsu no Sekihi“. Důraz byl kladen na ženské sbory, které ve své monumentální pompě připomenou chorály THERION z období „Theli“ a „Vovin“ (např. „Dai Ni Ji Majin Selsen“). Základem všeho ale zůstávají klávesově vystavěné melodie, které opět vytvářejí svůj vlastní pocitový svět, ve kterém je mimořádná radost pobejt.
Deska neobsahuje tak prvoplánově svůdný hit, jakým byla skladba „Ankoku Butoukai“ z alba „Dragonvarius“, její vnady jsou tentokrát o něco skrytější a říkají si o postupné dobývání. Tento proces stojí opět za to, ale stejně jako na konci předešlé recenze opakuji, že podstoupit jej můžou jenom ti nejodvážnější spídofilové.
|
