Před nedávnem vyšla druhá deska této kapely (recenze v brzké době následuje), byla by ovšem obrovská škoda nevěnovat se také debutu „Glow Of Dawn“. Ačkoli, slovo debut není přesné. Členové SEVEN THORNS (v té době 7THORNS) se těsně po nahrání nepěkně rozhádali a album díky tomu nikdy oficiálně nevyšlo. Jediný pozůstalý po této šarvátce, bicmen a zakladatel Lars Borup, tak za skutečně první počin SEVEN THORNS považuje právě až nedávno vyšlou desku „Return To The Past“, placka „Glow Of Dawn“ je pak v biografii kapely označována jako tzv. false album.
Autor těchto řádků je z toho velmi smutný, neboť rovnou a bez okolků přiznává, že hudební obsah „GOD“ je přesně tím, co jeho krevní řečiště naplňuje živelným proudem blahodárné pohody a pravé požitkářské radosti. Podobné pocity jsem nezažil od objevení mé současné srdcovky INSANIE (STOCKHOLM) či božských Američanů THEOCRACY. Nekonečná várka melodických nápadů spojená s příjemně usedlým a nekompromisním žánrovým klišé, to je něco, čím (navzdory mylně rozšířenému názoru) současná scéna rozhodně nepřetéká, naopak, objevit kapelu, která se navíc zmíněných kladů zhostí s kompoziční důstojností, to je věc rovná zázraku. A právě takovým zázrakem se pro mě stala deska „GOD“ od Dánů SEVEN THORNS.
Zároveň prosím drahé čtenáře, aby se v případě, že snad mají v oblibě výsostně melodický a popově hitový power speed, už s ničím dále nezdržovali a album „GOD“ (které nakonec díky self-produkci vyšlo) si neprodleně pořídili. Žádné z uboze omezených slov totiž není schopno zachytit perfektní melodičnost a svěží náladotvornost, kterou deska „GOD“ oplývá. Přece jen mi to ale nedá, abych ze všech položek alespoň dva kousky nevypíchnul.
Třetí v pořadí "Until Freedom Lasts Forever" je (i přes sedmi minutovou stopáž) od začátku do konce neskutečně úchvatnou melody hymnou, která vrcholí v několika motivech a představuje pravou žánrovou rozkoš. Na druhý piedestal vsazuji předposlední song "From The Skies", který je ideální ukázkou moderního speed metalu. Neoklasický základ této skladby graduje v sólovém partu, jenž ve své vynalézavosti a dynamické hravosti představuje orgastický vrchol celé desky.
Bohužel je nutné dodat, že se jedná o zážitek neopakovatelný, neboť tehdejší skladatel, kytarista Peter Falk, už není v sestavě kapely a nový materiál je tedy o něčem trochu jiném. Na desce „Return To The Past“ už rovněž nezpívá úchvatný Thomass Hübertz, který hudební obsah „GOD“ nakynul neslýchanou „happy“ energií, podobnou „usměvavému“ vokálu Chrise Baye s FREEDOM CALL. Jako symbol tak zůstává album "Glow Of Dawn" poněkud smutným paradoxem, neboť jeho vysoce pozitivní obsah stvořila parta lidí, kteří si dnes nemůžou přijít na jméno. Nejlépe ale bude, když se těmito negativními okolnostmi nenecháme ovlivnit a budeme se naplno soustředit jen a jen na složku hudební. Protože ta není nic jiného, než totálně svůdná a strhující.
|
