Norma Jean je bezesporu jednou z ikon zaoceánského alternativního metalcoru. Ač duchovně spjatá s křesťanstvím, umí to kluci z Georgie parádně rozbalit, že za to do pekla určitě zavítají alespoň na exkurzi. V létě 2010 vydali již pátou desku (včetně debutu ještě pod starým názvem kapely Luti-Kriss) „Meridional“, která byla vypuštěna pod novým labelem Razor & Tie Records, na rozdíl od všech starších alb, za nimiž stálo křesťanské vydavatelství Solid State.
A co na placce vůbec uslyšíme? Spěchat rozhodně nemusíme, protože stopáž má přes úctyhodných 60 minut. Vlastně stoprocentně neuslyšíme ani výše zmiňovaný metalcore, protože Norma Jean nejsou skvadrou ledajakou. Metalcorové postupy jsou určitě na kotouči zastoupené, ale prostor je vymezený i pro mathcore, post-hardcore, experimentální a psychedelické postupy. Základ je tedy rozhodně tvrdý, následně poctivě navrstvený o parádní riffy. A vokál? Ten rozhodně stojí za zmínku! Zpěvák Cory Brandon má nezaměnitělný a kvalitní hlas, který metalcorově štěká na jedničku, umí však popěvovat i velmi chraplavě, což je velmi osvěžující a hudebně sexy.
Na první poslech může „Meridional“ znít svým způsobem zmateně, ale v tom je jeho krása a kvalita. Spletitá muzika ukrývá chaotickou zběsilost a silné emotivní nasazení. Ve skladbě „Deathbed Atheist“ při Brandonově opakovaném křiku: „Lie to me“ prostě mrazí. A tak to má být. Po pátém poslechu již uslyšíte všechny šílené nuance, které Norma Jean vyrobila s vražednou přesností.
Album „Meridional“ je skvostnou hudební záležitostí, která však není pro každého. Neprvoplánová zběsilost, experimenty, čistota hudebního projevu a hluboký smysl, to je Norma Jean po páté.
|
