CHAPTER OF HATE – Chapter Of Hate
Je škoda, že takto našlapaná kapela totálně podceňuje svoji propagaci. Nebo se pletu? Nevím, ale na internetu jsem o norských CHAPTER OF HATE nenašel kromě Myspace žádnou zmínku. Jejich stejnojmenná fošna přitom hraje perfektně. Našlapaný zvuk, přirozená agresivita, slušné nápady dělají z „Chapter Of Hate“ jasně nadprůměrnou záležitost.
Sever je z CHAPTER OF HATE cítit na sto honů. Typické kytary, cit pro melodie. Metal core zní z pazourů těchto pánů velmi svěže a příjemně. Škoda jen až moc afektovaného a obyčejného zpěvu, který chce stáhnout zbytek kapely dolů. Naštěstí se mu to nakonec nepodaří, ale je pravda, že s přibývajícími minutami je jeho monotónnost čím dál tím víc ubíjející.
CHAPTER OF HATE jsou určitě kvalitními zástupci mladé norské krve. Radost mi vyloženě dělají kytarové vyhrávky a sólíčka, které dávají celé placce větší rozměr. Palec nahoru.
7/10
NEURONIA – Follow The White Mouse
Poláci NEURONIA se na své novince „Follow The White Mouse“ tváří nasraně, modernisticky a chvílemi až progresivně. Nic z toho jim ale nevěřte. Je to totiž v první řadě nuda. Přitom by to tak marné být nemuselo. Stačilo by jen dostat větší odvahu a dotáhnout do konce to, co se zde jen načrtává. Příkladem třeba song „White Mouse“, který obsahuje hned několik experimentálních prvků, jež by mohly dostat „Follow The White Mouse“ na vyšší ligu. Žel zbytek alba už takové ambice nemá.
NEURONIA dokáží v první řadě překvapit. Do své muziky komponují nepříliš typické prvky, stejně tak občas vytasí nečekaně silné melodie. Ale celkově to fungovat nechce. Album zní jako jedna veliká křeč. Rytmy se podivně střídají a celkově mám dojem, že se na mě valí puzzle, které do sebe nechce příliš zapadat.
Cítím potenciál, ale zatím je to jen omšelá anarchie. Ve finále nejvíce potěší přímočaré pasáže, kdy NEURONIA zní jak nějaký starý hard core nebo dokonce skinheadské kapely.
4/10
DEATHSTAR – Golden Feathers
Mostečtí DEATHSTAR dokázali na svém debutu „Golden Feathers“ příjemně překvapit. Jejich melodikou protkaný death metal zní svěže a silně. Kluci si libují v tvrdosti, ale stejně tak v melodiích. Ty do posluchačů sází v podobě nádherných vyhrávek a perfektních sólíček. Stačí si poslechnout titulní kousek. Hotová slast. Je jen škoda, že takových momentů není na desce více. Snad příště...
„Golden Feathers“ se poslouchá jak na drátkách. Progrese není nikterak přehnaná, stejně tak brutalita. Vše jede v příjemném tempu, kdy jednotlivé nástroje dokonale vynikají. Skladby mají hlavu a patu, dokáží si udržet posluchačovu pozornost. A to je v tomto žánru důležité.
Potěšil mě také zvuk od Honzy Kapáka z Hellsoundu. Možná nezní nejmoderněji, svým způsobem jede v tradici žánru, ale poslouchá se náramně. „Golden Feathers“ je jednoznačně překvapení a hlavně příslib do budoucna!
7/10
|
